uěn! Potomci těžko budou jednou eliápati netečnost naší doby k tomuto památníku prchající svérážnosti české. Právě v tomto časo-pise vidíme nejlépe, co a jak mělo by se sbírati, abychom poznali okres rakovnický po stránce národopisné. Jinde přispíšili si již dávno a vydali sborník okresu, ale možno jest říci upřímně a nestranně, že účel. byl pochopen málokde, a nezdařený sborník přináší ubohou stať národopisnou na místě posledním, stát úplně nekritickou.

Zkoumati lid český a život jeho jest velmi zajímavé, vděčné a mnohoslibné, jak některé výsledky již dnes ukazují. Očekáváme proto, že ani náš okres neopozdí se za jinými. Spolek náš vynaloží všecku snahu a píli, aby po všeobecném sběru, důkladném a zevrubném, bylo možno podniknouti jednou úplné vypsání lidu a života jeho na Eakovnicku. Každý jest volán přispěti silami svými.

Jest tedy otázka, co a jak budeme sbírati? V každé vsi zjistíme nejstarší stavby selské, tedy statek a chalupu se všemi vedlejšími stavbami, jako jsou: stodola, sýpka, chlév i chlévce, konírna a někde též sušírua na zahradě. Bývají dřevěné, roubené, kryté došky nebo šindelem. Vyměřeiiím půdorysu, fotografiemi, též kresbami celku i stavení jednotlivých i zajímavých podrobností (závory zámky dřevěné, rozlehlá pec, rozmanité řezby a korouhvičky na střeše) zajistíme památku jejich pro budoucnost. Podobně prozkoumáme starý mlýn, kovárnu, pastoušku a zvoničku. Model jakékoliv stavby takové bude zvláště vítán. Při každém popisu zapíšeme staré názvy, což platí jmeuoviě o mlýně.

A^ každém stavení, tedy i v takovém, jež jest již z doby nové, jest potřeba pátrati po všem možném, co zbylo ze života starodávného. Různé nádobí, obrázky na skle, výšivky, a jiné zbytky krojové, kahance, spisy a knihy, vše bude shledáno po kouscích, nalezneme něco v každém stavení. Prohledejme i půdy, tam spatříme ještě kolovrat a snad také i jinou věc, jaké dosud není ve sbírkách našeho musea. Starý nábytek selský zatlačen jest již většinou do pozadí nedůstojného a nezaslouženého — pro starosvětské pomalování a vykládání.'

Zřídka kde uvidíme koutní almárku a malovanou kolébku. Spíše došel milosti starý stůl dubový, někdy prostě vykládaný, složený hrubě, ale poctivě. Židle a lenochy řezanými a snad i vykládanými, též misník obstály leckde. Některá hospodyně dobrá a chápavá snadno vžije se v úkol náš a přinese nám, na eo si jen vzpomeneme v prvním okamžiku; ví, kde má: to či ono, pošle děti na půdu, do výměnku, a za chvíli bude před námi na stole divná směsice »haraburdí«. S úctou chápeme se »práva rychtářského*, líbí se nám sklenice pestře malovaná, špalíčky jarmarečních písní a láhev s úzkým hrdlem, v níž jest kříž umístěn podivuhodně se