všemi odznaky umučení Páně. Dobrá žena poví ještě, že u souseda mají také něco a nabízí nám, abychom si vybrali pro museum, eo chceme, třebas všechno. Soused jest člověk nezámožný, a má mnoho dětí. Prodal nám hezkou truhlici vykládanou a tam složíme kořist od sousedky, pečlivě ji obalivše slámou. Soused shledal zatím ještě křesadlo, starou formu na pečivo, struhádko na koření s dřevem pěkně řezaným a nepotřebnou formičku na lití svíček lojových. Stařičký řídící učitel ve výslužbě přináší také něco. Dověděl se, že jsou tu páni od Musea a tak — rozbaluje strakatý šátek: »Tady by přišlo jednou všecko nazmar. Tyhle věci jsou z naší osady. Tady máte mušli, troubívali na ni proti mračnům, máte tu knížku koňského lékařství a šátek s hořící Moskvou. Rád daruji všecko pro Museum.« Zapsavše si, kdo co daroval, chystáme se k odchodu. Dovídáme se, že i jinde mají ještě všelicos. Dnes jest středa, přijdeme sem tedy v sobotu. Chudý výrostek odváží nám ochotně na trakaři truhlici s bohatým obsahem. Má radost, že dostáno nějaký groš a obnošený kabát.

Jediná návštěva nepostačuje k prohledání vsi. Zajdeme si tam častěji, bude tam dosti ještě jiné práce. Zapíšeme si všecky názvy nářadí hospodářského, vyptáme se na včelaření zdejší. Jest zdo starý rybník, hojně chmelnic, sadařství vzkvétá utěšeně; jest potřeba zapsati data i o tom.

U vsi stojí starý kříž kamenný, jako jest onen, zvaný »bába« na kraji Senomat. Známe takový též odjinud. Stojí u silnice pod Kokrdovem na cestě do Lišan. Změříme jej, ofotografujeme a vypátráme, zdali vypravují nějakou pověst o něm. Jiné dva uzříme na cestě z Ěeže do Václave. »Jediná vesnice a vyžaduje tolik práce odborné?« otáže se mnohý pochybovač. Ano, ba pohltí jí ještě více, neboť jsme právě v nejlepším. Jest nutno obeznámiti se předně s lidem, získati si důvěry jeho pro sebe i pro svůj úkol. Až seznáme zaměstnání lidu a vystihneme povahu jeho aspoň zhruba, pak za pomoci, jiných, na př. duchovního a pánův učitelů, poznáme též život rodinný od kolébky až do hrobu. Zatím seznáme také, jaká bývala a jest strava lidu, poznáme všechen způsob života, stránky dobré i špatné, všimneme si, jak lid pozdravuje, a jak jest rozšířeno tykání a vykání.

A tak přejdeme v činnosti sběratelské k oddílu III., rázu slovesného, k němuž se víží též některé doklady hmotné. Nejlépe jest začíti poznamenáním jmen polí, luk, mezí, drah obecních, samot, mlýnů, studánek, skal a lesů; všechna nebývají ani v mapě katastrální. Vyzvídajíce, proč tak říkají zde, uslyšíme snad i nějakou pověst a navážeme pak tím snáze nit hovoru nejen k vypátrání pověstí jiných, nýbrž i bájí, legend a pohádek. Názor lidu o kamenech, zvířeně, rostlinstvu, hvězdách a úkazech přírodních jest též zdrojem přebohatým. Léčitelství prostonárodní bude ovšem vyža-