dovati značné opatrnosti, abychom zachytili říkání nemocí lidských a dobytčích; staré osoby utajují pečlivě své »verbáře«, buď psané, anebo uložené v hlavě. Při různých příležitostech budeme sledovati všecky doby života (narození, křest, láJska, svatba, nemoc, smrt, pohřeb), kolem nichž se otáčí pojem rodiny a příbuzenství. Život jest prosycen dosud pověrami a obyčeji zajímavými, prastarými. Významné svátky a doby roční, jako jsou: Nový rok, sv. Tří králů, masopust (přestrojování v koně), hronmice, sv. Blažeje, sv. Doroty, sv. Matěje, popelec, půst (neděle postní, na př. liščí, smrt-ná, květná), velikonoce (řehtačky, kraslice, šlehačky), sv. Ěehoře, 1. dubna (posílati aprílem), sv. Jiří, sv. Filipa a Jakuba, noc před 1. májem, Nanebevstoupení Páně, svátky svatodušní, Božího Těla, sv. Medarda, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba, sv. Anny, sv. Abdona, Nanebevzetí Panny Marie, na Dušičky, sv. Martina, večer před sv. Ondřejem, sv. Barbory, sv. Mikuláše, sv. Lucie a vánoce vynesou nám celou sbírku zvykův, obyčejů, slavností, pověr, pranostyk a car. Podobně užijeme také každého trhu výročního, pouti a posvícení k zaokrouhlení obrázku. Budeme pozorovati lid při práci pclní od setby až do žní, přijdeme na obžinky a na dočesnou a v zimě přiklušeme po chrupajícím sněhu na besedu. Tam uslyšíme tak mnohé zajímavosti a budeme moci doplňovati dosavadní sběr. Při draní peří rozpovídají se o všem možném i nemožném, uslyšíme tam o vodníkovi, o šotkovi, o můře, o hejkalovi, o světýlkách, o Melusině, o fekstech, o strašidlech, budou vypravovati jak bývalo, o láci, o drahotě, o hladu a choleře, o roce čtyřicátém osmém atd. Poznamenáme si vše a věrně. Staří venkované mluvívají jadrně, protkávajíce řeč příslovími a pořekadly; znají též hádanky. Nejvíce hádanek nasbíráme mezi dětmi a poznáme též popěvky jejich, zábavy, říkadla, hry, posměšky a tajnou řeč.

Kniha má u lidu našeho dosud moc přitažlivou. Přineseme s sebou starý kalendář, některý svazek poutavých povídek Třebíz-ského, přečteme něco, darujme jim knížku, a venkované ukáží nám své poklady.

Četba lidu býval prostinká. Málokde dopátrali bychom se kroniky Hájkovy, Beckovského, spíše nalezli bychom knihy a časopisy z konce stol. 18. a začátku 19. Někde ukáží nám kroniku o Štilfrýdovi a Bruncvíkovi, jinou o Meluzině, — Proroctví jednoho slepého mládence, »vytištěné v tomto roce«,— Znamenité vej-klady aneb divné vidění Jiříkovo (vytištěno pro ukrácení času roku 1877), objemný nebeklíč, snář a staré kalendáře. Zvláště zajímavé jsou písně obsahu světského a duchovního, svázané hrubými stehy ve špalíčky a pak rozmanité modlitby, zakázané od církve, jako: List s nebe seslaný, — Jistá a spravedlivá dýlka Pána a spasitele našeho Ježíše Krista, — Mariánské domácí požehnání, — To jest pravé požehnání Tobiášovo a jiné. Možná, že s touto literátu-