rou přinesou též psané knížky modlící s barvitými písmeny počátečními, kantoři je psávali, — některý dopis milostný, psaný ozdobně, psané »verbáře« a staré účty obecní. Rodinná knihovníčka a malý archiv bývají tak pospolu.

Staré obyčeje právní jsou tvrdým oříškem pro sběratele a vyžadují zvláštního návodu. Hudba, písně a tance mohou býti sbírány a zapisovány pouze od těch, kdož se vyznají dokonale v hudbě; neleňme však. Až staříci vymrou, kdo nám bude zpívati písně starodávné?

Neškodí připomenouti, že sběr slovesný není odkázán jen na vesnice. Město podává také mnoho. Tak na př. v Rakovníku se vypravuje dosti pověstí již zapsaných (o původu jména Rakovníka, Sekyra, o kamenné panně, o Sennomatech atd.), jsou však mnohé ještě nezapsané. Ve městě i na vsi můžeme poznamenávati zvláštnosti mluvy, ale i mnohé doplňky jiné, na př. kresliti pečivo o různých svátcích, sledovati hasnoucí ornamentiku kovářskou atd. Tím skončíme oddíl třetí sběratelské činnosti.

Poněvadž pak Musejní spolek vytkl si za úkol nejen sebrati starožitnosti a památky z celého okresu a prozkoumati jej po stránce starožitnícké, historické a národopisné, nýbrž i přírod-nicky, jest naše práce ještě jinde. Máme podati též obraz zeměpisný a přírodnický našeho okresu. Poměry geologické, všecka zvířena, všecko rostlinstvo, podnebí, anthropologie a statistika budou stejně propracovány. Škola a lékař budou nám pomáhati při studiu anthropologickém. Naznačím jen rysy hlavní. Budeme fotografovati typické postavy, pořídíme si výkazy o měření, popisu dětí a osob dospělých, též o barvě očí, vlasův a o nemocech.

Záleží nyní na obyvatelstvu okresu našeho, aby projevilo souhlas s prací naší a aby nás podporovalo na cestě namáhavé hojnými přihláškami členskými. Mladá generace měla by odložiti všecky pledsudky a měla by pracovití chutě. Čas kvapí, lidé staří vymírají, a svéráznost hyne s nimi, starožitností a památek ubývá. Pohromy živelní a nerozum lidský je ničí, jednatelé cizí skupová-vají a je vyvážejí. Nedejme se zmásti planou řečí těch, kteří jsou předpojatí proti veškeré minulosti! Starožitnosti a památky jsou důležitý, nejsou žádné haraburdí a veteš, nejsou zbytečností, a tudíž i musea jsou důležitá. Národové vzdělaní a bohatí shromažďují usilovně všecky doklady minulosti, proč tedy my měli bychom se vymykati z řady jejich činy nekulturními.

Musea jsou chrámy vzdělanosti věku minulých. Jsou pro každého, pro mladého i starého, pro dělníka, řemeslníka, rolníka, pro každého pravím, ne snad jen pro několik lidí učených. Věci uložené v museích jsou vzácní svědkové minulosti, jsou patrné doklady z dějin práce. Jak mnohý výtvor řemeslný mohl by býti vzorem ještě dnes! Srovnejme vkusná ucha měsíčková a rohatá před-