neví o mně,« naříkala vdova. Ona je takové »pyšné zboží«. Nemá-li dívka nápadníků, říká se o ní: »Je na starých neckách vykoupána«. Mohu na něm čísti jako v partesách = poznám, v jakém jest rozmaru. Bývá-li někdo k čemu přinucen, omlouvá se: »Šimon také musil«. O hubeném říkává se: »On ten houseňáěek je jako kadlatkový kominář«. Odbude-li se práce jen ledabyle, říká se; »to je jako když psovi vyšuká«. Když zvoní umíráčkem, je vždycky někdo mrtvý, říkává lid, pak-li dle nějaké pověsti soudí na událost »Krsňák« = tvrdý, nepodařený koláč. »Bolestňáček« = koláč z úvodu. »Blim« = klovatina. Řekne-li někdo: »až na podruhy«, odpovídá se mu: »já nedám ničeho na sedláky, na to na podruhy.« Na povzdech: »škoda!« odpovídá se: »Škoda dobrého člověka v zemi.« To je mucha do rampoucha = pranepatrná věc. »Fifěrky« = ostenky z odraného peří. »Kulaky« = slabší dříví, co se nerozštípá. Všecko se »vymračí« a »vyvětří«. O nešikovném se říká: »Ty jsi budeš k ničemu a dej pozor na nic.« Nechce-li někdo pozvání vyhověti, říká o něm lid: »Vymlouvá se, jak se vymlouvali na tu beránkovu svadbu.« »Klesák«, nůž, jenž se může zavříti do dřevěné žluté nebo červené skřenky. »Svojota« = příbuzenstvo. Touláva-jí-li se dítky po ulici, říkává o nich lid: »jakoby jich cikáni byli ztratili.« Když jsou aspoň ty zemáky, tak »už se ta nouze s bídou otřípá,« pravila mi jedna žena. »Škrabák« = zbytek zlomeného arpii. Škrabákem se vyškrabuje tráva, bodláčí, zvláště za suchého počasí. »Ěehula« == ženská, jež se mnoho a velmi hlasitě směje. »Bramlisti« = kteří žvýkají tabák, pohozené kousky doutníků. »Škrablena« = ometená metla. Obilí zaseté na jaře pěkně se »sdělilo« = řádkovalo. Mohl býti léta Páně = dlouho živ člověk = věc dlouho trvanlivá. »Prašivec« = kaprádí. »Cesty do Jerusalema« = mléčná dráha.

Lid okolo Točníka vypravuje o tomto hradě mnoho zajímavých pověstí, zvláště pak přikládá víru pověsti, že v zasypaném sklepe-ní pod hradem je skryt veliký poklad od samého krále Václava. Již prý mnohý smrtelník pokoušel se o vyhledání téhož pokladu, ale posud nepodařilo se to nikomu; ano někteří z těchto smělců Přišli i k ourazu neb dokonce o život. O jednom z těchto zlatachti-ěův vypravuje se takto.

Ve vsi pod Točníkem žil kdysi Vojta, synek chudého rolníka, jemuž byl statek i se sklizenou úrodou vyhořel. Ubohý Vojta byl učiněný pytel dobroty, což mu ovšem nepomohlo k zámožnosti, a tatík jeho říkával, že by mu bylo milejší, kdyby byl Vojta