trochu méně dobrý a za to trochu víc chytrý, pak že by ve světě spíše se protloukl. — V jedné věci však dařilo se Vojtovi přece lépe, než mnohému chytrákovi; byl totiž milovníkem nejh-ezčí a spolu nejbohatší holky ve vsi. Rozumí se, že rodiče její, u nichž Vojta za pacholka sloužil, o této lásce ničeho vědět nesměli, jinak by milencům zle se bylo dařilo. To věděli oba předobře, a proto milovali se jen potajmu, a očekávali trpělivě, až osud nějak příznivěji s nimi naloží. Vojtovi ale bylo konečně to čekání přece trochu dlouhé, i býval za tou příčinou strašně mrzut. Hrad Točník byl tenkráte již docela spustlý a v jeho zříceninách vystavěli si někteří chudí vesničané své chatrné příbytky. V jedné z těchto chatrčí na hradě bydlila také sestra Vojtovy babičky, a této staré tetě svěřil jednou Vojta své těžkosti a spolu projevil přání, že by rád šel do světa. Stará teta milujíc hocha, vymlouvala mu tento úmysl, jelikož jest pro svět příliš hloupým, že prý by ho každý ošidil, a konečně mohla prý by holka jeho se mu zpronevěřit. Poslední důvod arciť rozhodoval, a ke všemu pošeptala teta hochovi, že zná prostředek, kterýž by mu jistě pomohl. Vojta mermomocí chtěl vědět, jaký by to byl prostředek, a když se byl zapřísáhnul, že ani slovem nikomu se o tom nezmíní, svěřila mu teta, že dne 16. srpna, připadne-li totiž ten den na středu, otvírají se skrýše pokladu Toě-nického. Vojta dostal ihned na poklad laskominy, a ačkoliv takto za hloupého platil, přece byl tak opatrným, zeptati se, kterakým způsobem lze pokladu dosíci. Teta mu vše pověděla a také mu dala potřebné výstrahy. I zaradoval se Vojta velice, že brzy bude boháčem; ale čím více osudný a k dobývání pokladu příhodný den se blížil, tím více mizela jeho radost. Jako dítě slýchával vypravovat o tom, kterak zle se dařilo všem, kdož šli zaklených pokladů dobývati, i napadlo mu, není-li všecko od tety vymyšleno za tou příčinou, aby ho zdržela od cesty do světa. Šel tedy k stařeně ještě jednou a ona mu vyprávěla, že její nebožtík muž po třikráte se byl o poklad pokoušel. Po prvé prý vrátil se s prázdnou, a jindy opět prý od ducha krále Václava byl zmlácen tak, že potom se strachoval vícekrát po pokladu se pídit a chtít si ho přivlastnit.

»Ale milá tetičko«, pravil Vojta, »vždyť jste prvé povídala, že byl strejček třikrát poklad hledat.« — Stařena se zarazila. Nestojí prý to ani za řeč, co její muž po třetí z pokladu domů přinesl. Bylo prý to několik stříbrůáků, a poněvadž se bála, aby ji duchové nenavštívili, musel prý nebožtík muž všecko zase zakopat. Vojta byl s výkladem tím spokojen a slíbil, že si půjde pro poklad, aby konečně do jiných rukou se nedostal. — — — —

Dne 16. srpna bylo pošmurno a bouřlivo. Vojta zašel si do Žebráka a zůstal tam do 10. hodin večer v hospodě, aby se dopil kuráže. Posilněn ubíral se pak přes kopec k staré tetě, která již netrpělivě naň čekala. Mezi hovorem přiblížila se jedenáctá a Voj-