pane králi!« zvolal Vojta směle, »okaž mi poklad sám!« — Václav na to: »Kde je pan Jíra?« — A když tento se dostavil, nařizoval mu král: »Jíro, doveď hocha k pokladu!« Ale ani s tím nebyl Vojta spokojen. Král obrátiv se k němu dí: »Hochu, ty se mně líbíš; nuže rei, co si vypravuje o mně lid!« Tato otázka přivedla Vojtu do nesnází, tak že nevěděl, co odpovědít; neboť pověsti o králi Václavu nezněly právě lahodně. Zpomenul na slova svého otce, že velicí páni pravdu příliš nemilují, a proto chtěl na krále s chytrou. »Pane králi!« pravil tedy, »v každé chatrči se o tobě povídá, že jsi byl hodným a dobrým, ale už prý je to hrozně dávno«...

Král zasmušiv se na tato slova, zvolal: »Ty lžeš jako všichni ostatní, což je mým i jejich neštěstím. Nenajdu-li jako král nikoho, kdo by mi pravdu řekl, nebudu nikdy vysvobozen. Zikmunde!« obrátil se k podkomořímu, »jdi a okaž hochovi poklad.« Vojta opět nechtěl poslechnout; i zavolali strýce jeho, který s radostnou tváří se dostavil, a uchopiv zpouzejícího se Vojtu za ruku, ze sálu jej vyvlékl. Venku však mrštil jím o zem, tak že ubožák beze smyslů ležeti zůstal. Teprv ráno se probudil, a spatřil opět kolem sebe jen vetché zdi starých zřícenin; sám pak ležel na vlhké, travou a mechem porostlé půdě. Vzchopiv se, spěchal k tetě, kteréž všecko sdělil a také o penězích pod ohništěm zahrabaných se zmínil, čehož stařena tak se lekla, že ještě téhož dne onemocněla. Na smrtelné posteli poznamenala Vojtovi místo, kamž byla peníze z Toěni-ckého pokladu zakopala. Po brzké smrti tetině nalezl Vojta pod ohništěm tolik zlatých peněz, že mohl otec jeho opět nový statek si pořídit, načež zámožný teď Vojta se ucházel o ruku své Dorotky, kteréž mu rodiče ovšem neodepřeli.

Celého Toěnického pokladu podnes ale nikdo nedobyl, a král Václav se svou družinou nepochybně bude na vysvobození do soudného dne čekat, poněvadž posud není na světě lidí, kteří by pravdu králům do očí povídali.

A to je veliká chyba!

@NZ@Otázky a odpovědi.

Růže z Jericha. (Prof. K. N.) Vedle článků v Českém Lidu poučí: Theses botanicae et medicae de rosa de Jericho, vulgo dieta, de quibus praeside . . . Marco Mappo ... in cathedra solemniter re-spondebit Augustus Fridericus Mergiletus Argentinensis, die... mensis Februarii Anno 1700. Argentorati, 4°. Tam literatura i výklad. V univ. bibl. v Praze sign. Diss. LI. 51.