str. 48
Znamení smrti některých panských starých rodů českých v kalendáři 1. 1716 v Praze od Abrahama Fišera vydaném, a tištěném n Karla Kosenmiillera. Z onoho kalendáře výpisky ve Včele 1847, číslo 18. (Dotaz PhC. K. Fišera.). Zbt.
Ohledník, Ohledovník. Ohiedovník dobytčí, dobytka. Co značí?
J. Karpas.
Alchymisté. (Otakar Zachar v Kladně.) Dissertace má název: Quaestionem politicam, an alchemistae sint in republica tolerandi? Eectore Friderico Wilhelmo, regni Borussici electoratusque Bran-denburgici herede..., praeside Jo. Francisco Buddeo, Academiae prorectore, pro summis in philosophia honoribus rite obtinendis Carolus Theophilus Schütte Halberstadiensis . . . Halae Magde-burgieae, 1702, 4°. V univ. bibl. v Praze, sign. Diss. LI. 51.
@NZ@Směs.
Svatojanský žene na Domažlicku. »Vyšel jsem si po páté hodině na procházku, v tu stranu k Veselé hoře. Bylo parno veliké a já šel jen co noha nohu mine a často sem se zastavoval, ohlížeje se na město (Domažlice), kteréž odtud překrásně lze přehlédnouti, jakoby to v panoramě. Když tak stojím, viděl sem jedno hezké děvče, městské, avšak hlavu celou zakuklenou před sluncem, ana touž cestou co já jde do polí. V ruce pak nesla hrneček, a v něm zpozoroval sem jakousi štětičku z klasů. I zastavil sem tedy, a pozoroval ji, kam jde, a co dělati bude. Tu dala se ona po jedné mezi, šla pomalu, a já viděl, že tou štětičkou s meze do pole kropila, a bezpochyby při tom také nějaká slova říkala. I pásl tam blízko po mezi jeden stařeček voly, a poněvadž sem viděl, že dříve s tou pannou mluvil, šel sem k němu, aby mi vysvětlil, proč to pole vy-kropovala, zdali to o déšť? »Nikoli,« prý, »to je zde takový způsob před Sv. Janem Křtitelem a před Třemi králi, že tříkrálovou vodou vykropují pole, aby Svatojanský žene uškoditi nemohl«. Žene tento jest tolik, co germánský Pilwit? . . . Ptal sem se jeho, ví-li, od čeho má ta Veselá hora jméno? Nevěděl. Dále, bude-H se tam dnes pálit Svatojanský oheň? To, prý, u nás nepálejí; to tamhle Němci dělávají. U nás je to zapovězíno, a byl by veliký shon v městě a hnedky stříkačky vyjely, neboť by myslili, že hoří. »Jestli pak zde na Smrtelnou neděli také se smrtí chodí?« »I ne, to se nesmí, to by ho hned policajti sebrali.« »Umí-li také koledy?« Jednu velmi nepatrnou mi pověděl. Tedy zapovězeny a potlačeny jsou zde čisté nevinné národní památky, a k tomu na potupu naši zanechány Němcům! Ó vzdělanosti! ó barbarství!! Srdce mi krvácelo, když sem to slyšel. Tato krajina, která v řeči, a v kraji tolik zvláštního, tolik rázu starého, slovanského má, jest tedy mocně
