Hra na plátno (v Budňanech u Karl. Týna). Chlapci vezmou za ruku jeden druhého, a postaví se řadem. Přijde pán a měří loktem (bolí) plátno, zaobalí, totiž zatáčí do chumáče a zamkne poslední konec, dá klíče děvečce. Děvečka sama doma. Přijdou zloději, chválí plátno, prosí o kousek na podušku, atd. Děvečka nedá; aneb prosí o nocleh, děvečka odporuje. Načež děvečka jde spát. Přijdou zloději a kradou; pes je prozradí a chytá. Aneb pán přijde ráno, měří opět plátno, schází. »Komu dala to drahé plátno?« »Byli tady pocestní, okradli mne« atd. Děvečka chytila zloděje. Velmi svobodná hra, v kteréž přidávají, ujímají a mění, jak jim libo. Radost je často slyšeti, podařené rozmluvy. Hra se končí tím, že pán své plátno dostane nazpět, a zloději že bývají potrestáni.

Přelouč. Hrabě Auersperg uvádí v díle svém Balbin's Liber curialis C. VI. I. 1810, na str. 21, jakož praví ne aby pomlouval, ale pro obveselení mysli čtenářovy, jeden starý nález městečka Přelouče, kterýž jemu přítel jeho vypsal ze zemských desk. Primátor dotčeného městečka koupiv totiž od královského hejtmana panství Pardubického deset dčberů ryb, neplatil a konečně i dluh upíral. Hejtman vznesl to na radu městečka Přelouče, i prokázal listem dlužním, svědky i jinými listinami, že primátor těch deset dčberů ryb koupil, ale jich ještě nezaplatil. Magistrát vyslechl svědky i shledal důkazy pravé býti, ale předce pana primátora neodsoudil z vděčnosti, »že jim všecko dobré přeje«. Hejtman odvolal se ovšem z nálezu tohoto k soudu komornímu v Praze, kdež nález pro věčnou paměť v knihách zapsán jest. Zní pak takto: »Pamětihodný nález městečka N. Ačkoliv Jeho Milost pan hejtman Pardubský to dostatečně podlé práva na pana primasa našeho prokázal, že jest mu za deset děberů ryb spravedlivě povinen; ale že Pan primas náš, jakožto hospodář městečka a správce, nám všechno lobré přejíc, nás opatruje, na ten čas vypovídáme: že panu hejtmanovi ničím povinen není. Podle práva.« Pan hejtman jim po-ekoval z nálezu spravedlivého: »I aby vás hrom zabil s tou spravedlností!« Právo odpovědělo: »Písaři piš a dolož že sme pana primasa slušně opustiti nemohli.« Actum in Consilio f. 5. die S. Viti, anno 1588. Na tento nález vydal soud komorní rozhodnutí ta-kové. poněvadž rada městská sama seznává, že dluh spravedlivý jest a dostatečně prokázaný, a primátora jen proto neodsoudila, že by jej v té příčině slušně opustiti nemohla: tedy je rada tím sa-mám sama ku placení se podvolila, a proto že povinna jest, těch deset děberů kaprů hejtmanu Pardubickému sama ze svého ża-