str. 54
platiti. — Tato událost, dokládá Auersperg, zůstala do dnešního dne v paměti lidské, a chce-li kdo jmenovati soud křivý a nevědomý, praví, že je to soud z Přelouče. — Purkmistr dal prý dělati obecní koryto a na věčnou pamět do dna toto vyrýti: Pan purkmistr Otto dal dělat koryto toto pro telata a krávy, by došel věčné slávy. — Éíkávali: »To by nás uctilo, jako v Přelouči císaře homolkou«. V. Lambi
Jetel čtyřlistý. Najde-li dívka čtyřlistý jetel, neutrhne jej sama, pamatujíc na přísloví: »Šťastné oči, co jej vidí; nešťastné ruce, co jej trhají.« Přijde dívka jiná, a ta jej neutrhne holou rukou, nýbrž vezme jej do podsazení anebo do sukně, pak jej teprve utrhne, věnuje svému milému, aby si jej dal za klobouk. Z Plzeňska. V. Kabe1ík.
Zaříkadlo sv. Bartoloměje v Passionale staročeském. Svatý Bartoloměj apoštol přišel do země Indie, ježto jest na konec světa, vsel v chrám, v němžto byla jedna modla pohanská, které říkali Astarot, i bydlil tu jako chudý poustevník. V té modle bydlel jeden ďábel. Svatý Bartoloměj ten chrám (pohanský) posvětil, ďáblovi (jenžto v modle byl), na poušť jíti kázal. V tu dobu svatý anděl se zjevil a chrám třikrát obletěv, ve čtyřech uhlech v chrámě znamení svatého kříže svým prstem napsal. Sv. Bartoloměj zaklínal. »Proto, jež si svatého apoštola uposlúchal a všecky modly v chrámě zlámal, rozvieži tě (ďábla), aby šel na takú púšči, ješto ižádný člověk nebydlí, a tu buď až do dne súdného.« V tu dobu jej anděl rozvázal. Nejstarší Passional v Museu král. C, str. 458—459. J. Diví šek.
Na tácky choditi. Sousedka jde navštívit sousedku a vezme s sebou práci nějakou: buď hrnec peří ke draní, anebo kužel a vřeteno, aneb dokonce nic, pro pouhý klep. Slovo tácky znamená přá-stvu: táěeti, točiti = přísti. M. Ka1ivoda.
Levé paždí v kouzlu milostném. Chceš-li dostat dívku kteroukoliv za milenku, vstrč si pod levé paždí bílý šátek, nežli jdeš k muzice, a která se ti líbí, dej jí připit, a honem jí utři tím šátkem ústa. (Květy 1847, č. 117.) Týž účinek se dokáže, když hoch pod levé paždí dá sobě marcipán a potom jej holce daruje k snědku, Také prý kapky, které se při mytí stolu na pokrajích učiní, když je hoch nebo děvče sebere do kusu marcipánů a ten kus holee neb milému dá snísti, týmž způsobem hocha nebo děvče k domu, v kterémž se to učinilo, připoutají touhou.
Marie Lisertová.
Slunéčko, panbožkova kravička (Coccřnella). Slovácky: »Pan-božkova kravička.« Dítě: Panbožkova kravičko! kam poletíši P. kr.: Kdě je moja mamička. Dítě: Kdeže je ti mamička; P. kr.: Zaletěla k Dunaju, tam se pasie po káju (hájů? kraju), zaletěla k dubrave, tam sa pasie na travé! (Štěpnice 1857, str. 38.)
|
|
