nic, též mnoho přeslínku, vypálené do červena kamení a všude zem samý popel.

Pahrbek mezi skaliskem a rovinou, jejž lid jmenuje pouze na kopci, nazval Krolmus mohylou a chtěl kopeček ten prokopat. Když se kopalo, nalézal samé vypálené kameny a hlínu až do červena jako cihla. Prokopati to hned nebylo možná, neb kopeček ten má asi 140 sáhů v objemu, což bylo nesnadno rozpůliti. Mimo to vykopané kameny koulely se dolů na pole, do potoka a na luka, tak že na to nájemci pozemků těch bručeli. Zanechalo se tedy další kopání a mohyla ta dosavád otevřena není.

Někteří starší lidé říkali na hrádku tom »Na Kuberně« a na protější stráni přes důl »Na stinadlech«, a že se tu soudy mířily, prý zbylo jméno Sudomiř. Sedláček o hrádku tom ve svých Hradech žádné zmínky nečiní.

Mimo Hrádek jezdil Krolmus po vůkolí, prohlížel, hledal a sbíral starožitnosti, zvláště na blízkém Skalsku. Tam měl již zvláštní nález. Objevil tam v jednom statku, náležejícím p. Kab-šovi, starobylé sklepení, v němž stál uprostřed kamenný sloup, na němž spočívalo klenutí a ve sloupě tom zasazen byl kámen se starými značkami, kteréž Krolmus četl za jméno »Kaksi« či »Cerno-boha Radáška«. Později o tom vydal spisek: »Poslední božiště Čer-noboha Raksi v kraji Boleslavském na Skalsku r. 1852 objeveném Václavem Krolmusem«. Než spisek ten vydal, psal nám několikrát, žádaje rozličné památky zvěděti, jak na Skalsku, tak v Sudoměři a o Hrádku též. Odpovídali a psali jsme, o čem jsme jen od starších osob slyšeli vypravovati, což potom vše v Posledním božišti bylo vytištěno.

Když Krolmus vydával své Staročeské pověsti, zpěvy, hry a obyčeje, dostaly se mně ku přečtení některé sešity těchto jeho vzácných sbírek. Při čtení hned jsem shledal, že tam všecky písně, hry a j. nemá, které u nás kolovaly. I zapisoval jsem si hned takové, jež jsem znal a on je vytištěné tam neměl, že mu je časem dám neb pošlu. Doptávaje se, kdo a odkud ten P. Krolmus jest, že tam ve svých sbírkách některé známé věci z okolí našeho má vytištěné, tu jsem se dověděl, že jest z blízké obce Březinky, od nás asi hodinu cesty vzdálené rozený, syn učitelův, tedy náš krajan, že studoval, a byl kaplanem ve Mšeně, kdež objevil pod skalnatým Románovém jeskyni sv. Maří Majdaleny a zavedl tam poutě. Později kaplanoval v Lysé a Křesejně, kdež konal církevní obřady dle své Agendy po česku. Potom byl farářem na Zvíkovci, a žije v Praze na odpočinku a bydlí na Malé Straně u Splavínů, kdež knihy spisuje a starožitnosti sbírá. Myslel jsem si: No, až do Prahy pojedu, tedy mu něco sebraných starožitností a napsané písně dám.