Nedaleko zmíněného Hrádku na rovině mám kousek pole, na ploše, která má staré jméno »pece«. Na tom poli i na sousedních polích jsou nějaká žároviska. Když je po dešti, neb když se hlouběji orá, objeví se místo jako světnice veliké, černé země, plno popele; mezi tou zemí nalézám rozličné starožitnosti, při každém orání něco: křesavé kaménky neb pazourky, hromové klíny a roz-thiěené mlaty, hromové kuličky neb ráže jako oříšek veliké, a mnoho střepů, snad z popelnic, neb jsou velmi silné a rozličnými čárkami okrášlené. Některé jsou i z tuhy, i také puklice. Hlouběji jest zem až do červena vypálená. Jednou v tom místě ryl krtek a vyryl na povrch vývrtek z kamenného mlatu, podobný zátce do láhve.

Že jsou takové památné věci vzácné a z pohanských časů pocházející, věděl jsem a viděl jsem je v Praze, když jsem se šel jednou do Národního musea podívat. Tam byly velmi pečlivě ve skříních za sklem uschovány. Když jsem tedy něco takového na svém nebo na sousedním poli neb na Hrádku nalezl, sebral jsem to a uložil pro P. Krolmusa, něco získal jsem i od jiných. Když jsem to pak v Praze Krolmusovi odevzdával, jevil nad tím veliké potěšení, že již tak záhy v mladém věku těch starožitností si všímám a je sbírám. Vyptával se, kdo a odkud jsem. Jak se vede u nás, jak v Březince, jeho rodišti, kde už dlouho nebyl, co tam je všecko nového. Dále jak se u nás jmenují vrchy, doly, háje, luka, prameny, rokle a jiná místa. Jména si hned do nějaké velké knihy zapisoval. V knize té bylo na listech shora již něco zrzavým inkoustem psáno, jako by již někdy k něčemu potřebována byla. Krolmus na ostatky čistých listů dále psal. Vybízel mě, abych jej často navštívil, když do Prahy přijedu a po každé abych mu hodně mnoho sebraných starožitností přivezl, bedlivě je hledal a sbíral, a co se nalezne, aby to před zkázou zachováno bylo.

Když jsem ho po druhé navštívil, ovšem nikoli s prázdnou, vypravoval mi o svých cestách, hledání a kopání po Čechách. Kde který rok byl, kde mohyly a pohanská pohřebiště otvíral, co v nich nalézal, kam ještě letos a budoucí léta kopat pojede. Na cestu a na odměnu kopáčům že dostává od Archeologického spolku v Museu každý rok 50 zl., a co nalezne, to všecko odevzdá do Národního musea. O hledání starožitností v okolí Velvar že popsal svou cestu v Památkách Archeologických 1855, o hledání v okolí Ěípu a Roudnice a nalezení mohyly po praotci Čechu v Ctiněvsi, že psal též do Památek a jiného více vypravoval.

Posledně jsem Krolmusa navštívil r. 1861 v květnu a zase s hrstkou nalezených památek. Tu mně vypravoval opět o svých cestách a nálezech po Čechách. Jmenoval mi mnoho míst, kam by bylo ještě potřeba jíti a kopati. Ale to prý že již nezastane, léta že ubíhají, síly slábnou a nohu že má churavou, tudíž že mu to nebude již možné. A jestli by po něm nějaký mladší následovník byl,