který by naše starožitné památky hledal, že neví a nezná nyní tak horlivého žádného. Tedy mnoho našich starožitných památek prý zůstane ještě v zemi vězeti ukryto, až teprv někdo někdy je náhodou nalezne a přijdou pak na světlo. Kdo můžete, hledejte a sbírejte starožitnosti, abychom dle těch pozůstatků praotce svoje poznávali. Letos že nebude ani moci nikam do Čech vyjeti, že nedostane žádný příspěvek na cestu jako jiná léta,,že má Sbor archeologický malé příjmy, že tedy musí šetřiti. Byl jaksi smuten.

Pozoruje, že mu z jeho výslužby mnoho nezbývá, aby také ještě knihy vydával, žádal jsem ho, aby mi prodal všecky své spisy, neboli knihy, které on sám sepsal a tiskem vydal, každé jeden výtisk, jestli je ještě má, že je v knihkupectvích nemohu dostati, že prý je nemají na skladě. Krolmus zavolal Aněičku, svoji starou hospodyni, aby je v jeho četné knihovně vyhledala. Trvalo to hodnou chvíli, než s náručí knih z druhého pokoje přišla. Krolmus je prohlížel, nebyly všecky, musela jíti ještě jednou i po druhé hledati. Obdržel jsem tedy z první ruky několik sešitů Staročeských pověstí, zpěvů a obyčejů, Agendu, Příchod slova Páně, Obranu pravdy katolické, Kroniku všech povodní, Levý Hradec, Popsání chrámu svat. Víta, Statistický přehled náboženství, Poslední bo-žiště Černoboha na Skalsku, Hrad Hvězdno-Sternberg, Památky pusté tvrze u Vožic, Život sv. Ivana a Historii kláštera Anglických panen (vedle kterého Krolmus na Hradčanech bydlel) a ještě něco. K tomu mi přidal svou podobiznu, vydanou litografií od jeho ctitelů. Mezi knihy přiložil mi nějaký svůj rukopis, řka: »Tento rukopis vám dám, Konopase, na památku. Napsal jsem ho a je v něm také i o vašem okolí Bělském, jak to tam bylo po bitvě Bělohorské.« Poděkoval jsem a knihy zaplatil, srdečně jsme se loučili s hubičkou upřímnou, jak to Krolnxus v obyčeji míval. Posledně mě ještě vybízel: »Jen hledejte a sbírejte ty starožitnosti, kde jen můžete a před zkázou je zachovávejte!« Než jsem vyšel z domu, dohonila mě jeho hospodyně s penězi v ruce a s miskou podpaží, spěchala k řezníkovi pro maso.

Více jsme se nespatřili. Po posvícení r. 1861 četl jsem v novinách, že 24. října v Praze zemřel P. Václ. Krolmus a pohřben byl na Vyšehradě. I povzdechl jsem si: »Odpočívej v pokoji, starý vlastenče!« Bylo to právě v neděli a já měl pokdy, hned jsem napsal do Boleslavana (který nedávno počal vycházeti) do černého rámečku, že Krolmus, kněz a náš krajan, rozený v blízké obci Bře-zince, slovutný starožitník a spisovatel, v Praze zemřel. V něm že ztrácejí Cechy zkušeného sběratele národních zvyků a památek. K tomu jsem připsal Krolmusův životopis, jak jsem jej znal z Jungmannovy Historie literatury České.

Jak jsem se později dozvěděl, odkázal Krolmus svou knihovnu Českému museu. Tam jeho pozůstalé rukopisy prohlédl Beneš kon-