servator a přišel shlédnout náš Hrádek a přesvědčit se o všem, co o Hrádku tam Krolmus měl napsáno. Mezi zápisky Krolmuso-vými byly i mé zápisky a plán Hrádku, který jsem načrtal Krolmusovi. Potom napsal Beneš pěkný článek s vyobrazeními »Skalsko a Sudoměř« v Památkách Archeologických r. 1865.

Nalezené a získané starožitnosti dával jsem pak přímo do Musea Českého, kdež je ode mne přijímali buď Hanka, neb Dunder, Nebeský, Vrťátko, Fric a do Časopisu musejního to zapisovali.

Později čítal jsem v časopisech a novinách o rozličných slavnostech, které byly tu a tam po Čechách pořádány, při kterých lid náš své výtečné muže oslavoval, dávaje jim památné desky na jejich rodné domy nebo tam, kde bydlívali, nebo jim postavili i pomníky. I připadlo mi tu na mysli: Což abychom někde v našem okolí také nějakou takovou slavnost uspořádali? Ale kde a komu1? Tu jsem si vzpomněl na Krolmusa. Tomu bychom mohli dáti na jeho rodný domek do Březinky nějakou památní desku neb tabuli a při pěkné slavnosti bychom ji odhalili a tak bychom v našem okolí měli také něco zvláštního. Večer mluvil jsem s p. Václ. Vaňkem, učitelem Sudoměřským, s nímž jsme často společně bývali, čítali, spisovali, starožitnosti sbírali a ochotnická divadla pořádali,*) a jemu jsem svou myšlenku o tom sdělil. On zamysliv se pak pravil: No, můžeme se o to pokusiti, a kdyby to šlo a dalo by se to provésti, učiníme to! Teď jsme uvažovali a přemýšleli, jak a co by se za-.říditi mělo a mohlo. Kdo by učinil na celou tu slavnost náklad, neb na něco takového jest potřeba peněz. Kdo by je dal? neb kde by se levně zaopatřily? Deska aby byla pěkná mramorová se zlatými písmeny. K slavnosti pak bude potřeba praporů a látky na ně, bidla a dříví na brány, tesaři k postavení jich, hudebníci, dopisování, pozvání, programy, posly a mnohé jiné starosti, na které ani nevzpomeneme, až přijde k činu. Kde na to všecko sebrati peněz? Já navrhoval, když jsme tenkráte u nás hrávali ochotnické divadlo, abychom jedno neb dvě představení sehráli ve prospěch Krolmu-sovy slavnosti. Ale když jsme uvážili dále, že by to mnoho nevyneslo, neb do vesnického divadla, kamž se vejde sotva 100 osob, a co se od nich vybírá vstupného, když se zaplatí divadelní výlohy, jako světlo, hudba, cedule, potřeby ke hře, pak mnoho čistého užitku k dobrému účelu nezbývá. A kdyby se hrálo divadlo někde jinde, kde je větší schůzka lidu, jako někde o pouti? To má zase