otce. Hrůza ji pojmula, uháněla k Mělníku. Dlouho bloudila skali-nami, a již se svítalo, tu teprv poznala, že zabloudila. Se vší silou utíkala nyní k Mělníku, neboť si zpoměla na matku, avšak co bylo plátno, než se dostala přes řeku, než vyběhla na vrch mělnický, již se na hradě stala vražda nejukrutnější.

Mezi tím Liduška už zbouřila všechen lid a vojsko; táhli ke Kokořínu čerstvě. Dole u hradu položili se, co zatím Lidka tajným vchodem vedla nejstatečnější bojovníky do hradu. Na dané znamení udeřilo se na hrad. Mělničtí by byli museli ustoupiti a tu najednou vyskočili ze zálohy, a lotry do propasti z hradeb bez odkladu vrhali; Hradibor byl svázán. Vojsko jej chtělo do Mělníka odvésti, avšak tu přiběhla Lidka s nožem v ruce, vzteklá, neboť viděla mrtvolu své matky na dvoře, a nežli jí mohl zabránit někdo, již uchvátila Hradibora za černé vlasy a rázem jedným uťala mu hlavu. S vykoulenýma očima hleděla Hradiborova hlava a nežli vyřekla slovo »Ježíš«, již ní uhodila třikráte o zeď, takže červená skvrna posud na zdi jest.

Hrad byl vydrancován, něco zdí zbořeno; a tak stojí Koko-řín přes ětyry sta Jet, jak jej zanechalo vojsko Mělnické. Věcná však zůstala památka této roty. Každého dne v půlnoci hlomoz a nářek z toho ouskalí slyšet jest, kam byli loupežníci uvrženi; v hradě ale samém vždy jest vidět pannu, která ke krvavé skvrně se blíží, a jí setírá. To byla Lidka — její svědomí jí po smrti poklidu nedá«.

Zde skončila stařena. (Zapsáno r. 1852).

O úbytě se musí měřiti při otevřených kamnech, zaříkávačka pak klade křížem ruce na hlavu nemocného. fiíkání na bradavice

se zase musí díti večer a venku a jen když jde měsíc nahoru. Rovněž nežity se zaříkávají večer a po zaříkání se v Klatovech a okolí musí vejce donésti do kaple sv. Rocha a tam položiti na oltář.

Ěíkání na boule. Ty boule vošklívá, nedělej se veliká, a zmí-sej, di do díry, kde krtek reje, ajť tě tam co nejdál zareje, a zmísej a nerost víc, jako neroste kvítí na sítí, ajť ta boule víc neroste nic. ttt Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Amen nikdá.

Říkání na žábu.1) Ty žábo vošklivá, nezhledná, zmísej a di do vody, kde děvčata perou a chlapci koně plavou, ajť tě tam žábo