kříže tepané a kované, jehlice kovové do vlasů, výzdobu nářadí, stavení. Rozumí se, že mlynářství a rybnikářství na Blatech upoutalo zejména pozornost. Jako bývalá ředitelka škol seznamuje spisovatelka také se starým školstvím na Blatech. Roztomilý obrázek s podrobnostmi o »prýfunku«, o platech, o způsobu učení.

K nejcennějším studiím čítáme výklad slč. Em. Fryšové o krojích a o vyšívání. Patrno, že tu oplývá úctyhodnou znalostí věcnou a rozumí, jak popsati úbory blatského lidu i jak srovnati rázovitost jejich s rázem lidových krojů a výšivek z ostatních krajů českých. Bohužel, kroj mizí, a, lépe řečeno, již vymizel. Do r. 1890 na vesnicích nebylo lze spatřiti ještě jiný kroj ženský, mimo svérázný blatský, který udržel se tedy mnohem déle než plzeňský kroj. Smutné zkušenosti a smutná pravda! Po Národopisné výstavě r. 1895 v Praze téměř rázem přestal lid na Blatech nositi kroj starodávný a vážiti si výšivek. Proč? Sbíráním pro přípravné výstavky a pro Národopisnou výstavu byli vypočítaví obchodníci domácí i cizí (dodáváme: jakož i přátelé kroje a výšivek pro své salony a ložnice) upozorněni na zvláštnost, krásu a poměrnou láci ozdob krojových a počali po stech kupovati a vyvážeti je do ciziny. Docílili tím zároveň obchodníci zisku druhého a lákavých výhod, že-získali čilý odbyt svému zboží modernímu.

»Strůj« ženská na Blatech byla složitější, než mužský kroj a stroj, a také se kroj ženský odlišoval od kroje v krajinách jiných. Sukně bývaly těžké, důkladné buď valchované šerky nebo hladké vlněné mezulánky i soukenky barvy černé, tmavomodré nebo tmavě zelené, složené do »varhánků«. To bylo pro kostel, pro neděli, svátek, vycházky, slavnosti. Ve »všídni« stačila plátěnná kytlice s kartouno-

Ob. 20. Hřbet ozdobný modliteb (mosazný plech).

Obr. 21. Hřbet ozdobný (mosazný plech).