Slyšení vyslance Komenského u švédského kancléře Oxenstierny r. 1643.

Roku 1643 vyslal Komenský mladého theologa Petra Fi gula do Švédska, aby tam odevzdal jeho příznivci Geerovi, kancléři Oxenstiernovi a biskupu Matthiaemu listy, v nichž se oddával Komenský blahým nadějím do budoucnosti. Kancléři Oxenstiernovi poslal zároveň svou práci »Via lucis«. V dopise biskupu Matthiaemu přimlouval se vřele za exulanty, aby na ně Švédové nezapomněli, došlo-li by v Osnabriicku k míru a narovnání ve víře.

Tyto okolnosti jsou z dosavadních životopisů Komenského známy. Bližší podrobnosti však, jak Figulus pořídil, dosud známy nebyly.-Že byl výsledek příznivý, lze právem předpokládati již z toho důvodu, že Komenský tak pevně a nadšeně na pomoc švédskou spoléhal. A že měl k této své důvěře důvodnou příčinu, toho dokladem je zpráva o slyšení Figulově u kancléře Oxenstierna dne 4. a 22. srpna r. 1643, jež zůstávala dosud úplně nepovšimnuta.

Zápis o této audienci zachoval se v rukopise městské knihovny žitavské, z níž jsem podal v tomto časopise a i jinde již tolik neznámých zpráv, důležitých jak pro dějiny české literatury vůbec, tak pro dějiny českých exulantů zvlášť. Eukopis ¦ má značku B. 197b a obsahuje zápisy z různých let, pořízené několika osobami. Původní jeho neznámý majitel1) zapsal si do něho »Inventář všech privilegií království Českého, kteréž na zámku Karlštejně zůstávají a léta 1598 zinventovány byly«, a jiní pokračovali v zápisech různých privilegií, hlavně náboženství se týkajících. Posledním as majitelem byl Šimon Just,2) exulovaný měšťan Nového města Pražského, odsouzený pro návrat se saským vojskem při konfiskaění komisi fridlandské. Svědčí o tom nedatovaná jinak poznámka s elegickým zabarvením na přídeští, psaná pevnou krásnou rukou: »Zřídka člověk na světě nalezen bývá, kterýž by z těchto níže psaných artikulův do smrti své některého nepocítil: 1. nemoci, 2. dluhův, 3. soudův, 4. vězení nebo 5. nezdárného manželství, 6. dětí nezdárných, 7. zranění, 8. snížení na poctivosti, 9. vyhnání z vlasti. Simon Just. C. N. P.«

Na prázdné listy mezi zápisy privilegií a po nich jsou vepsány později, patrně v Žitavě, některé kusy, týkající se exulantů, a mezi nimi je i zápis o audienci Figulově u kancléře Oxenstierna,