a prchlivosti; tak budeš s Pánem Bohem, s blízkým, s vrchností i sám sebou v pokoji a dobré shodě.« L. 180b—181b prázdny.

Za laskavé zapůjčení tohoto rukopisu, jakož i jiných, děkuji opětovně vlídné laskavosti knihovníka městské knihovny žitavské, p. Dr. Th. Gart-nera, studijního rady.

Stařeček (dědeček): Slešels jož, Francko, že našeho pana vrchního zem vehodila? Pámbu boď jeho doše milostiv!

Vňok: Dnes ráno, dež (když) sem šil (šel) z kostela, veklá-dale kmocháček náš, co se o tem strécovi Přecechtělovi, ale já da za němá neporozoměl sem dobře terno. Co to je, starecko, dež se řekne, že zem vehodi nekeho?

Stařeček: No vizeš, to je tak: Dež nějaké veleké pán, jak je ko přiklado pan vrchni, vede bohaprázné ževot, otiskoje nevinny sprostý ledi, a jich všelejak sóži, tož jeho doša ani jeho těla nemá po smrti, ešte (jestli) se v posledním časo eště nepolepše],. žádnýho pokoja, a zem zasvěcená ani jeho tělo nechce chovat. Proto mosí po smrti blódiť a se potolovať, pře čemž mnoho ledí, kery potká, děsí; névic chodi ve dně v noce po svým domě, po chlivách a zahradách, a straši svó bévaló čeládko a svy známy. Jako náš pan vrchni předevčírem dráha pronásledoval, a v ma-štale pacholka celyho poděsil, a sám pokoja v zemi nemá.

Vňok: A gde (kdy) terno je konec? Če bode pořád tak blódiť!

Stařeček: To ne. Ten nébležši kat, jak se o tem dozvi, sezve hned všecke kate daleko šeroko, a ti si objednají vůz hnojně, dva páre selnéch koní a vozko, náložijó veěir vehozeny tělo, a vezó ho v noce na Smolné.

Vůok: Aha, o tem teda sem něco zaslechl! A je to pravda, stařecko, že pré vozka, co teho vehozenyho veze, nesmi se ani ohlidnóť, sic pré be se hněď propadl i s kouma? a že kati pořád na kola kladivama kločó, abe te čerte a rarache, co se na ně pře-věšejó, sklepávale a koňom olehČovalef

Stařeček: To všecko je pravda, milé senko! Ale to Močeni na kola je taky místo mozeke, kerá bévá pře pohřebo. Mrtvola teho vehozenyho je ale skotečně pro te čerte těžká, a proto mosijó v každé dědině jiný koně přepřáhať, až tam dojedó. A debe (kdyby) za jedno noc až na Smolnó nedorazele, mosele be ve dně čekať v té dědině, do keré až přejele, a teprva veěir jedó zas dál.

Vňok: A hde (kde) je ta Smolná, stařecko?