čijí umrlčinu. Rozpomínejte se z vlastních a rodinných pamětí, co-se přihodilo náli'e před skonem drahých miláčků a bylo to hned uvozováno ve styk s tajemným zásvětím, do něhož byl prý předzvěstí, snem, náhlým rachotem a pod. člověk povolán. I ten, kdo se neoddává »duchařství« a »stolohybu« a jak jinak se jmenují tajné moderní pokusy, dopátrati se zvěstí o minulosti a budoucnosti, každý vám bude vyprávěti příběhy strašidelné, jak př$d smrtí přátel, známých sevřela týravá tíseň ustrašenou hruď, jak se dech úžil, srdce zoufale bušilo v očekávání příští pohromy, ztráty, jak h]ava se motala vírem úzkostlivých, chorých myšlenek — a náhlý skon pak se vykládal domnělou onou předzvěstí.

Podávám hrstku zpráv o podobných předzvěstech, jež si člověk za různých dob a u různých národů zosnoval. Chcete-li, jsou to pověry. Chcete-li, pročítejte pokusy, že na př. zvířata poďe učených dohadů prorokují smrt. Učenosti sem, učenosti tam — poslyšme pouze, jak předkové naši při nemoci posuzovali, co neblaze věští žalostné loučení s nebožtíkem.

Rukopis sign. 17. E. 42 v universitní bibliothece v Praze ze XVI. století poučuje, patrně podle starších zkušeností, o lékařských předzvěstech u nemocného, bude-li živ čili nic: »Přepadá-li se c'o-věk den ode dne, že ho vždy ubývá, ten umře. Leží-li nemocný a ž& se jeho tvář nepromění, jest dobré znamení. Pakli mu se tvář proměnila a nos mu se velmi obostřil a oči hluboko mu v hlavu padly a uši studené a tvář jeho mu černá neb zelená ..., tehdy umře. Když se který nemocný světla varuje a zdá mu se, jako by mu světlo voči vrtalo, když do něho hledí, anebo když se mu voči hnojí, a

když spí, že mu se víčka nedovírají a má-li černé pysky___, tehdy

ten člověk umře. I to máš věděti, položí-li se člověk na pravé neb levé straně a ruce i nohy k sobě táhne, dobré znamení jest. Opět skřípí-li člověk nemocný zuby, neumře, ale smyslu zbude, a když smys^ zbude, a zuby skřípí, bývají hody hlučný na krchově. Jestli člověk nemocen a vředy má-li v sobě a hlava ho bolí a sahá-li vždy na hlavu sobě neb na stěnu neb na šaty neb v chřípě, jakoby chtěl něco lapiti, to jest smrtedlné znamení. Též jestli nemocný spěšně dýchá a prsy se jemu schytají, znamená bolest velikou okolo srdce, to jest zlé znamení. Také když nemocnému studený z chřípí duch jde a hudci mu v hrdle hudou (hrají), smrt při tom jest. Také když lékař přijde k nemocnému a optá se ho, kterak se má a on obrátí se k stěně, zlé znamení jest. Také který nemocný semotam vočima hledí a rty sobě hryže a často se z jedné na druhou stranu obrací, to jest zlé znamení. Bude-li člověka co po nemoci bqleti, to jest smrtedlné znamení.«

Jiný rukopis tamtéž, sign. 17. D. 10, radí takto: »Aby zvěděl, má-li raněný živ ostati neb umřieti, vezmi bedrník a zetři jej s vodu a daj mu to vypíti a pozřeliť to a zachová, ostaneť živ;