této a snaží se vyhnouti se jí. Není divu, že na př. hospodář v Tyrolsku ze zlosti a ze strachu otravuje psa, který často vyje a tím domněle zvěstuje smrt.

Také kůň oznamuje příchod smrti. Běda nemocnému, když se večer spatří kolem okna náhle kůň. Někdo zemře, potí-li se kůň ve stáji. Že by se pověra tato vztahovala hned k hájesloví germánskému, znamenajíc, jak neviditelný bůh smrti jízdou koně unavil a pro-potil, nepodobá se pravdě a spadá na vrub obvyklých dohadů ze staré školy německých učenců. Při Rýně vypravuje si lid, že zemře někdo v domě, neehce-li kůň jíti kolem něho, bojí-li se, když se k domu témuž blíží. Kloní-li kůň při jízdě kněze k nemocnému s posledním pomazáním hlavu, nevydrží nemocný do rána.

Německá pověra děsí: Když se náhle v domě zabije vůl nebo kráva černé barvy, je to znamení, že tam někdo jistě brzy zemře. Středověkého původu jsou rozprávky českého lidu, že někdo z rodiny zemře tomu, komu myši prožerou šaty a že někdo v domě zemře, když krtek ryje zpod domu. Pověry obě rozšířeny byly již ve středověku mezi lidem evropským.

Mezi brouky neblaze pověstný jest červotoč umrlčí. Žije ve starém dřevě a klepává tvrdým svým štítkem, což se podobá tikání hodinek. Lid náš podle sdělení J. Košťála říká mu »umrlčí hodinky*, »umrlčí mlýnek«, též »umíráček«. Mele-li prý »mlýnek« u dveří, zemře někdo z domácích; ozývá-li se v okně, přibude člen vysoké rodině. Klepe-li červotoč v noci ve zdi, někoho z domácích »vyvolává«, ohlašuje smrt. Slyšíš-li červotoče klepati, umře ti z přátel, na koho si právě vzpomínáš.

Z rostlin domnělou moc věštebnou o smrti mají — divná souvislost! — rostliny, které zdobí šťastnou nevěstu o svatbě. Svatba a smrt — tak protivné pojmy, spojené lidovým podáním snad všech národů. Myrta u Keků a fiímanů byla zasvěcena Venuši, bohyni šťastné lásky a zároveň bohyni smrti, Venus Libitina. A podobně u Slovanů kalina, barvínek a rozmarina, květiny svatebního veselí, radosti, žloutnou-li, vadnou-li, nevzejdou-li po svatbě zasazené, věští nezdar, sváry snoubencům a hlavně smrt. Květiny a stromy prorokují také smrt, rozkvetou-li předčasně nebo v době nezvyklé, na př. po druhé v jeseni. Zejména věří se to o bílé růži, o jabloni a hrušce.

Kdo prý se potí po 12 pátků, dozví se den, kdy umře. Modra-jí-li nemocnému nehty, zemře. Slýchávají prý před smrtí nemocného hřmotné rány na dvéře, na okno, praskne almara, stůl, slítne talíř s rohatinky, spadne obraz a nerozbije se, hodiny nejdou nebo bijou a bijou, až závaží dojde, dvéře z čistá jasná se otevrou. Dá-li se mrtvole do rakve nějaká věc z osoby jiné, zemře tato, když věci v rakvi shnijí. Kdo vkročí nejdříve do domu smutku po vynesení