mrtvoly, jeho rodu a stáří osoba zemře v domě tom do dne do roka. Komu jest po zaopatření lépe, zemře.

Všeobecně rozšířeny jsou tyto pověrečné předzvěsti smrti: Kde sejček skuhrá, pták v noci na okno klove, kde hodiny bijou, když právě poledne zvoní, krtek pod stěnou nebo na dvoře ryje — tam někdo umře. Kdo z jara slyší první pěnkavu zpívati na hrušce, bude zdráv; na jabloni nebo na švestce, bude nemocen; na holé zemi, umře. TJvidíš-li z jara nejprve červeného motýla, budeš živ; pakli bílého, umřeš. Kdo jí chléb s nože seškrábaný, umře. Když v domě nábytek pukne, někdo z rodiny umře. Podle toho, je-li puklý nábytek rodu mužského (stůl), nebo ženského (lavice), nebo středního (okno), umře osoba mužská nebo ženská nebo dítě. Bi-jí-li hodiny na věži právě, když dávají rakev s mrtvolou do hrobu, někdo z rodiny ještě umře. Zemře-li po starším člověku brzo dítě, říká se, že se onomu nedostávalo andělíčka. Vzkřísí-li se brzo nedomřelý, byv dán už do rakve, na kterou stranu pohledne, tam lidé budou mříti. Je-li na knězově pohřbu lichý počet kněží, zase některý z nich brzy umře. Podobných pověr sebral plno mezi lidem moravským Frant. Bartoš.

Hody vánoční, velikonoční a svatodušní, ohně svatojanské mají svoje zvláštní předzvěsti smrti. Také některé rodiny šlechtické měly svoje zjevy strašidelné před smrtí (Bílá paní) a rovněž některé hrady a některá místa.

Na konec z mudrosloví lidu českého zajímavou předzvěst smrti, která ovšem nesmí zaleknouti laskavého čtoucího nebo shovívavou čtenářku, protože ta predzvesť čekala a čeká každého smrtelníka. Nejspolehlivější předzvěstí smrti jsou prý první šediny. Vzpomínejte, jak tklivě v Eůžovém kavalíru dojímá první vlas šedivý a vrásky krasavici, smířenou s jesení života, kteráž dále prese všecku předtuclm smrti šedinami se blížící má svoje půvaby a svou rozumnou horouenost, tím trvalejší a věrnější. Proto nebudeme souhlasiti s Em. šl. z Lešehradu:

Raději přisvědčíme Jos. Sládkovi, jenž dojemně hovoří s milovanou družkou na pouti životní: