str. 159
s moukou do Pavlovic. Došed na »Včelovu hrázi«, uslyšel podivné »hvízdění«, skučení, a ohlednuv se, viděl, kterak z lesa »padělku« vlci k němu se hnali. Rychle vylezl na hrušku, která tam byla, a tak se zachránil. Vlci odběhli k » Vlčkovému* lesu. Bylo prý jich asi 5—6. V Sedlištích v Čechách blíž Jimramova chytili prý vlka v boudě u stavení. Bývaly totiž v zimě u některých stavení udělány boudy z chvojí před dveřmi, aby dvéře, nebyly zaváty sněhem. Mlynářský tovaryš, ubíraje se v noci v zimě domů, vlka v boudě u stavení, v němž bydlel, zastihl. Zbudil, hospodáře a pacholka, a ozbrojivše se, vlka utloukli. Žena onoho mlynářského tovaryše často vyprávěla tuto pravdivou prý událost. Pav. Pavelka.
Trest za zneuctěni mrtvoly samovraha. Lid náš »za stara« mluvíval o samovrazíeh vždy s hrůzou, nemoha pochopiti, kterak lze se dopustiti samovraždy. »To Bůh ví« (pravila E., vypravujíc o oběšenci), »co jen mají za srče! Ba Bože, to je hrozný srče, keréj si tu smrť schválně udělá. Každý přec tej smrti se hrozí, a von ta-kovéj, tak dobrovolně si smrť udělá. Dva a sedmdesát let člověk starej a von se de uvázat!« Lid však rozlišoval samovrahy, jimž byla osudem určena samovražda, »kteří to měli souzeno a proto museli to udělat«, od samovrahů »zoufalců«, kteří spáchali samovraždu ze zlomyslnosti. Tyto odsuzoval pro jejich hříšný skutek, s oněmi měl útrpnost, omlouval je. Za zlé, trestuhodné však měl lid, pak-li někdo zneuctil mrtvolu samovraha, byť si i byl zoufal. Říkával, že zlomyslník trestu neujde. Jak známo, pochovávali oběšence v lesích a na hranicích, a to za noci, aby obyvatelé sousedící toho nezvěděli a ho nevykopali. Mělo se za to, že v těch místech, kde oběšenec jest pochován, často potlučou kroupy. V J. oběsil se osadník Č. Bylo to ještě za dob patrimoniáliricb. Vrchnostenský úředník najal Š-ka, aby tělo oběšence zavezl do lesa a tam je pochoval. Š. byl pijan. Přijel s mrtvolou na trakači do N. J., a zastaviv na záprsni u jednoho domku, vyhrožoval majetníku domku toho, že mu tam nechá oběšence, pak-li mu nepomůže, dále do lesa ho dopraviti a pochovati. Majetník šel s ním do lesa, kde, vykopavše hrob, mrtvolu pochovali. Š. však z rozpustilosti vhodil do hrobu na hlavu oběšence velký kámen, jímž ji roztříštil. Nápotom se ještě vychloubal, co byl učinil. Lid však, odsuzuje jeho surovosť, Pravil: »Však ho trest nemine, i jemu někdo roztluče hlavu.« A stalo se. Š. šel jedenkráte do Sp. Na zpáteční cestě byl od protivníků svých, s nimiž se byl v hospodě pohádal, napaden, kteří, dobivše ho, shodili s vysoké stráně. Byl nalezen mrtvý s roztlučenou lebkou. Lid vypravoval, že to jest zasloužený trest za hříšný skutek, jehož se byl dopustil na mrtvole oběšence. Pav. Pave1ka.
»Zarážení nemoci do prahu dveří«. V Líšni ještě do nedávna zarážela žena průtrž u dítek do prahu dveří. Postavila dítko mezi dvéře ku prahu (obložce), narovnala je a změřila. Nad hlavou pak
|
|
