str. 160
vyvrtala nehozízkem dírku a zatloukla do ní kolíček z tvrdého dřeva. Při tom se pomodlila pětkrát Otče náš a Zdrávas Maria a jedenkráte Věřím. Jak dítko míru svou přerůstalo, hojila se průtrž. Žena pomohla prý mnohým dětem. Pav. Pavelka.
Prostředek proti voleti r. 1813. Pan z Vilburku radí užívati k rozehnání volete a tlustého krku následujícího prostředku: Pálí, a ustavně míchají se na železné pánvi škořípky z vejce, dokud by tak tmavé nebyly jako kafe, pak se ztlukou na ten nejdrobnější prášek, a každodenně toho prášku v čerstvé vodě -vezme se plná lžíce, což tak dlouho máš opětovati, dokud se ta jikra nerozejdou. (Záznam v herbáři r. 1813.) Na Valašsku radívají stařenky: Kdo chceš ztratiti vole, ať přehodí kámen přes hlavu za střechu.
J. Vo1eník .
* Kdy staří obědvali. Před francouzskou revolucí se obědvá-valo, alespoň v Německu a u nás, vůbec mezi hodinou jedenáctou a dvanáctou. S nesčíslnými však libovolnými změnami, jimižto Francouzové tehda všecko posavadní rozdělení času zrušiti chtěli, odložili také čas obědní na 1 hodinu odpolední. Němci řídili se jejich vzorem, a kdo u nich chtěl slouti jen trochu vzdělaným vlastimilém a občanem podle módních názorů, obědval pak mezi 12 a 1 hodinou. U nás také tak. Nový kalendář francouzské revoluce padl s republikou, ale nová hodina obědní zůstala, poněvadž nebyla žádnou tak násilnou novotou, nýbrž jenom nepatrná změna beze vší důležitosti. Nastaly změny další v čase obědním. Měšťané zpozorovali hned na velkých pánech, že neobědvají o 1, nýbrž o 2, 3 i teprva o 4 hodinách. Než došla móda do Polska, pošinul se čas k obědu ii Poláků až na 11. a 12. hodinu v noci. Kdo do 10. hodin spát může, ten niá arci teprva o 4 hodinách poledne. Bylo to docela v duchu společenského opičení, jehožto nejhlubší jádro spočívá v přepjaté pýše, že se odkládala všeobecná hodina obědní ve Francouzsku vždy dál a dále. Vznikl ve Francii kousavý vtip, že se odloží doba obědní brzy až tak daleko, že se bude vždy teprva druhý den obědvávati. Němci šli v polovici minulého století pomalu a .iistě za Francií, a kde děd mezi 11. a 12., otec mezi 12. a 1. hodinou oběd-vával, tu »diniroval« v padesátých letech XIX. století syn a vnuk mezi 2. a 3. hodinou. Eust. Hora.
Podle smíchu člověka poznáš. Radil náš dědeček (tl886), jak poznati povahu člověka podle smíchu: Mužské pohlaví se směje: ha ha; ženské he he; nevzdělaný: ho ho; a stařice: hu hu. Kněz Damasceno, italský hvězdář roku 1662 vydal knížku, v níž povahy člověka rozeznávaje, napsal, že těžkomyslník se směje: hi hi; chladný člověk: ha ha; prchlivý: he, he; a lehkovážný: ho, ho.
A. Benešová.
|
|
