libent ale nikdy nezastupuje nápadníka, milovníka děvčete, tu řeklo by se: »To je její libent,« (miláček), myslilo by se to něčí li-bosť, děvčete náklonnosť, a nikoliv ženich. ,

Nunati, cucati, dudati, ssáti, dudákovati. Obyčejně kojenci se říká, že se nanunal. Také o dospělém se říká, že je nanunán, na-doudán, nadudán, zpit, Vynunati někoho, vyssáti, připraviti o peníze. »Teď jsem tak vynunán, že nemám ani groše!« »Ty bys .mne chtěl vynunat do posledního halíře!«

Fiknouti, asi jako seknouti. »Já ti kluku nafikámk »Jestli tě fiknu, tak to ucítíš!« Vyfiknouti se, vyšňořiti se: »Pěkně vyfiknutý šel k muzice. Ten se vyfikk (vyšňořil). Něco pěkného vyfiknouti znamená nějaké pošetilosti se dopustiti. »Ten to pěkně vyfik! škoda, že se k tomu tak dlouho připravoval.* Profiknouti, probiti, utratiti (peníze). »Tak krásné jmění a tak to profikk Nafiknouti, najísti, nalupnouti 'se. »fiádně se nafikli a jeli opět dále.« Ufiknouti, uříznouti; tolik jako ušmiknouti. Přefiknouti, přestřihnouti, rovněž přeříznouti i přetrhnouti, přeseknouti. »Vzal nůž, sekeru, a jedním rázem to přefik.« Dofiknouti, dovésti, špatně dopadnouti. »A ten to pěkně dofik; nyní na stará léta aby šel žebrotou!* Fikaný značí lstivého, obmyslného chytráka. »O, je, ten je fikaný! S tím bych přátelství nechtěl uzavírat.« »Ty jseš fikaný hochk

Rebeka, nejvíce s přídomkem stará, značí starou, sešlou bytosť. I dobytku se tak přezdívá: »Ty, stará Rebeko. Seno bys žrala a řezanka ti nejde!« »Viděl jsem již jeho ženu; je to stará Rebekak V témž smyslu užívá se slova Remundo. Huse, i slepici slýchám spílati »remundo.«

Na místě sražené, slýcháme o mléce, že je sevřené, že se nám sevřelo. »To mléko ti nevydrží. To se sevře.«

Klofcovati, štulcovati, tlouci. »Co mne pořád klofcuješk

Podpančtělý, zpanštělý. Neslýchám »popančtělý«, ale »podpan-čtělý.«. .

Žena, postavou i hrubým chováním zmužilá, zove se Honzík. »Ta nemá na sobě ani vlas ženský, je to takový Honzík.« »Ten si vzal pěkného Honzíka za ženu!*

Zamřelé, zavadlé, naschlé. Träva, pokosena-li k sušení na seno, zprvu zove se zamřelou; totiž, když není ještě zaschlou, aniž syrovou. Podobně i ovoce po prvním zatopení v sušce, jest zamřelé. »Až bude po topení, dtej kuthan se švestkami do trouby, ony tam do rána hezky zamřou.« »Tráva jest ovšem už zamřelá, k obrácení ještě není.« »To to pěkně zamřelok

Na místě vrtohlavý, slýchati i mrtohlavý. »Jsem celá mrto-hlavák

Míti amen, tolik jako vyšroubováno. »Už má u nine ámen!« Na místě tohoto amen, slýchati i německé »ausisaus«.