Šrůlka, tolik jako mrzutosť, kočičina a podobné. »To je to, že jsem dobrá ženská a nechci s ním mít žádných šrůtek.« »To čert chce mít zas šrůtku,« říká matka při hrozící nějaké mrzutosti, rámusu, vojně a podobném.

Zaratiti. Nemohouce nějakou věc nalézti, říkáme: »Jest to někdo zaraceno.« Zaratiti značí tolik, jako někam něco zašramotiti, zastrčiti, něčím prudce hýbati, něčím zvuk vyluzovati. Vyrozumívá se zašantročením též někde něco pohozeného. »Někcte je to za-šramocené a teď to nenajdu.* »Kdo pak ví, kde jest to zašramocené.« »Někam's to zaratik; říkal otec, nemoha to ono nalézti.

Na hupek míti, značí tolik jako na kalup, na, kvap míti. »Na hupek jsem se najedl.« »Stále mám na hupek.« Mnozí užívají i do hupku. »Teď mám do hupku co dělat, chci-li býti včas s prací hotova.* »Máš do hupku se co strojit.« Jak zmíněno, užíváno téhož ve smyslu »nakalup« a odvozeno zde nejspíše od hopku hopkování, hbité poskakování. Rovněž slýcháme »do skoku« v týž smysl.

Nastříhnout něco, neznačí jen látku nějakou nůžkami nastříhati. Při nějakém nákladu, jako na vůz a podobném, užívá lid: »Ten nastříh toho na jednoho koně, až po fasuněk!« »Nastříh písku plnou truhlu!*

Čubajzna, přezdívka svárlivé, hašterivé ženě. »Kdo by se s tou čubajznou štěkal!«

Žadlavé, tolik jako obtížné, rovněž marné. »To tak snadno se nevykoná, to bude žadlavé.« »S tebou je to hochu všecko žadlavé, an jsi nestálý.« Užíváno slova toho rovněž ve smyslu omrzelosti: »Toho na mne k vykonání nežádej, jsem na podobné již žadlavej!«

fíozbahněný, přílišně tlustým lidem.se říká, že jsou rozbah-nění. O tlusté slepici se říká, »je tlustá jako bahno.«

Otylé, líné osobě, říkáme, že je jako šejta; slyšel jsem říkati i šejza, což snad bude vzato na místě šéza (staromódni druh kočáru, bryčky). »Muž aby se dřel a ona doma sedí jako šejta.« Jako šejta, šejza, užíváno i pouza v témže smyslu. »Sedí zde jako pouza!« (Pavuza, rahno k přitažení žebřinového vozu s nákladem.)

Kašket jmenoval se známý druh čepice na způsob hrnku sformovaného. Dosud slýchati, že stařečkové jmenují čepici kašketem, nechť druhu pangrotky, kulicha, aneb kašketu vůbec. Eovněž užíváno kašketu k šetrnější nadávce pro ženu. Kulich, kulíšek, jest druh zimní čepice s teplou vatovou podšívkou, kolem opatřena nějakým beránkem.

Nepořádně, nedbale oděná osoba, jmenuje se ošoustem. »Že mu není hanba! tak mladý a nic na sebe nedrží, chodí jako ošoust.«

Ohnout. Člověku stářím, neb jen pohodlím schýleně chodícímu říká se, že chodí jako oh n o u t, nebo že je jako oblouk.

Kolomaznice jest plechová nádobka, kterou staří vozkové mívali vzadu vozu připevněnu, obyčejně na drátě, neb na provázku,