skými písmeny stála na něm slova: »Loupežník Karel Moor čili nepřátelští bratři, veliká romantická truchlohra s šermováním a bojem v 5 jednáních od Šilerak

Toto oznámení bylo prvním znamením života, jímž přišlí dramatičtí umělci přítomnost svou osvědčili. Přehledl jsem jména herců a shledal jsem, že starého Moora, loupežníka Eollera a sluhu Daniele hráti bude jedna osoba.

Z vedlejší ulice urychleným pochodem blížil se novy dav lidí. Mluvili a pohybovali rukama velmi živě, na ramenou nesli dlouhá bidélka, na nichž visely boty, a střevíce druhů nejrozmanitějších. Byl to pořádek ševcovský z nejbližšího městečka.

Nechtěje, aby mne porazili, ustoupil jsem, hned na to octnul jsem se na místě, kdež židovští kramáři zboží své prodávali. Tu bylo plášťů, kabátů, spodků, vest a čepic v největší směsici pohromadě. Vyvolávači stáli na svých místech a zboží své vychvalujíce, kupce lákali.

Byl-li někdo tak nešťasten a uposlechl jich povyku, tu jím sem tam smýkali a chtěj nechtěj kabát neb co měl s něho svlékli, jiný naň pro zkoušku navlékajíce. Chtěl-li namítati, že jest život příliš dlouhý aneb rukávy, udělili mu radu, aby jen nůžek užil a z látky, kterou tak získá, si dal udělat čepici neb vestu. Tak prý nejlíp koupí, pravil přičinlivý kramář; zaplatí prý toliko kabát a dostane z něho ještě jeden kus oděvu.

Podle těchto obchodníků stáli nůžkaři (šlejfíři), druh lidí, kteří se po celý rok s místa na místo potulují a nevždycky umějí učiniti rozdíl mezi slovíčkem »niůj a tvůj.«

Sotva jsem minul tento kočovný národek, uslyšel jsem temné zvuky velkého a malého bubnu, jež se víc a více blížily. Hned na to spatřil jsem přicházející společnost komediantů v křiklavém rouše. Principál tloukl na veliký buben, jeho drahá polovička, přismahlá čtyřicátnice vířila na malém bubnu a paňáco, synek vykračoval na chůdách za nimi a chvílemi troubil na trumpetu. Nedaleko mne se zastavili a při zvuku bubnů a trouby oznamovali, že počíná jich gymnastické představení. Na to v průvodu velikého množství lidu dále táhli, aby na jiných místech pozvání opakovali.

Protlačil jsem se skrze davy, sem tam přechálzející, na náměstí, kde prodávání a kupování bylo v nejlepším květu. Boudy a stany byly všelikým zbožím ozdobeny a všude bylo viděti čilost neoby-I čejnou.

Právě, když jsem prohlížel zboží ozdůbkářovo, objevila se na konci boud prchající postava. Za ní následovalo s křikem a hlukem několik kramářů, kteří nemajíce jiné zbrani po ruce, lokty a holemi bili utíkajícího. Byl to tržní zloděj z řemesla, jenž statkářce jedné chtěl ukrásti šátek a nyní byl v nebezpečí, že se stane obětí právo-moenosti lidu. Hlava a obličej jeho mohly se již vykázati krvavými