známkami utrženého pokárání. Křičel a prosil pronásledovatele za smilování a diváky za pomoc. Avšak mstitelé neznali milosrdenství a z diváků se ho nikdo nechtěl ujmouti. Tak utíkal z ulice do ulice, až mu policejní stráž vstoupila do cesty a vysvohodila ho z rukou rozkacených stíhačů.

Odvrátiv se od tohoto divadla, kráčel jsem na jinou stranu náměstí, kde právě městský dráb při bubnu oznamoval, že se ztratil kožený sáček s patnácti dvacetníky. Za ním následovala hokyně, která tyto peníze ztratila. Plakala, lomila rukama, trhala si vlasy s hlavy a vším možným způsobem bolest svou dávala na jevo. Okolo stojící měli s ní útrpnost a někteří z nich vyzvali lid, aby na ubohou vybírali. Šedivý pán nastavil klobouk a se všech stran do něho drobné peníze padaly. Když byla část ztráty nahrazena, vysypal hokynářce, co sebral, do zástěry.

Toť udalo se nedaleko bud parnikářských, kdež vznešená část obyvatelstva se procházela a kupovala. Přede všemi líbil se mi pečlivě ustrojený, obstárlý pán s řádem v dírce u kabátu. Hrdě a prudce sem tam přecházel a na pokorné poklony mimojdoučích odpovídal krátkým a rychlým pokynutím ruky aneb sotva patrným milostivým kývnutím hlavy. Ruka jeho hrála si se zlatým řetízkem ód hodinek, a při tom stíhal očima mladou selskou holčičku, která mezi boudami zvolna přecházela. Konečně přistoupil ke knihařskému krámu a koupil tam modlitby s aksamitovou vazbou, aby je v příhodné době daroval tomu hezkému dítěti.

Mimo tohoto pána bylo zde viděti i starostlivé matičky, paní s falešnými zuby a vlasy, dvorné do závojů zahalené slečinky, podle nichž si vyšlapovali mladí starci, staří mladíci, kteří se chránili, aby při pozdravování neb děkování klobouk nepozvedli, aby nemuseli ukázati říďounké vlasy své, aneb aby uměle načechrané kadeře nevydali rozmarům větru. Ačkoliv hovorné dámy jim dali dosti práce, přece získali tolik času, aby chvílemi toužebně mohli pohlédnouti v tu stranu, kde se nalézal taneční sál. Okna jeho byla otevřena a zvuky dosti chatrné hudby, smíšené s jásáním podnapilých jarmareěníků a dupáním nadšených tanečníků, vyznívaly ven na náměstí. Když hudba utichla, opouštěly zahřáté tanečnice tančírnu a užily přestávky, aby koupě obstaraly; sotva se na novo ozval první zvuk klarinetu, hrnuly se opět na schody k tančíme, provázeny jsouce zraky módních panáčků a na novo otáčely se v o-mamujíeích zvucích kvapíků, až se pot v proudech lil po tvářích, aneb příliš těžké šlápnutí tanečníků je přimělo, aby se zastavily.

Veliká část paní, které trh navštívily, nedbala, jak se zdálo, této zábavy. Sem náležely ženy a dcery hospodářských úředníků a bohatých statkářů. Měly na sobě hedvábné šaty pestrých barev a zlaté řetězy, jak kdosi vtipkoval, »na něž by se mladí tygrové-bezpečně mohli uvázati.* Majíce v obyčeji šatstvo beze všeho vkusu