kupovati v blízkém hlavním městě, nepřišly na výroční trh, aby nakupovaly, ale aby toliko své strakaté šaty mohly ukázati. Také neopomenuly na oráče, jenž za nimi kráčel a vtěsnán byl do ošumělé služebnické »libraje«, každou chvíli volati, aby tímto čiperným způsobem pozornost mimo jdoucích na sebe obracely.

Nezdálo se, že by to »komornému« velikou radost působilo, a byl rád, když se dohazovač zmocnil jeho panstva, neboť tak mohl pohodlně rozmanité vyložené věci si prohlídnouti a pozornost věnovati třem kramářkám, které na nejbližším rohu ulice písničky prodávaly a rýmované mordy a zamilované pletky zpívaly hlasem pronikavým. Když se zvědavost jeho i zde utišila, zastavil se před jedním domem, v jehož průjezdu lazebník měl svou dílnu vyloženou. Mimo holičství provozoval dobrý niuž tento tajně ještě jiné živnosti. Kdyby si toho někdo přál, vytrhal by mu všecky zuby podivným nástrojem, »pelikánem«, prodával mastičky a vodičky, stříhal vlasy a měl pohotově léky pro všecky tělesné neduhy.

Za domem lazebníka konal se dobytčí trh; bylo již odpoledne po obchodu. Předpolední doby každého trhu bývá zde právě tak živo jako o trhu koňském, jen že se zde tak rychle neprodává. Sedlá-ci velmi dlouho smlouvají, nežli se rozhodnou, zdali koupí neb nekoupí. Jsou-li kupec a prodavač příliš daleko od sebe v kupní ceně, tu se vyjednává zvolna a spoří se slovy. Když se sbližují, počínají rozmlouvati přátelsky. Dle toho, měl-li by kupec rád dobytče aneb prodavač rád by peníze tržil, podává jeden neb druhý ruku třeba třicetkráte, aby koupi skončili a »plácli si«.

Iv prodavači přistoupí náhončí, kupující sedlák poodstoupí s ženou a sousedy, aby se poradili. Vrátí se a učiní poslední podání. Tu přiskočí dohazovačové, uchopí ruku kupcovu, a jako by drželi koňskou nohu, nastrkují ruku prodavači. Prodavač natahuje ruku, výš a výše se napřáhá, ale posud ji nepodává. Teprv když si ruce pevně drží a potřásají, je koupě skončena a potvrzena. Na to si oba utírají pot s čela. Žena a synek kupce zmocní se dobytčete, kupec odepne opasek, vyplatí kupní cenu a jde po dalším svém obchodu. Konečně vejde prodavač do hospody, kdež často zůstane do druhého rána a v kartách prohraje všecko.

Nabaživ se jarmarku, vydal jsem se odpoledne na cestu k domovu. Na cestě posud hrál flašinetl, žebrák posud nedaleko něho prosil o almužnu a kramář s psí spřeží opět se ubíral z jarmarku. Selští jarmarečníei s nakoupeným zbožím na zádech neb na rukou kráčeli za námi aneb nás předhonili, vypravujíce si o přestálých dobrodružstvích a trampotách výročního trhu.*)