Obrana sedláků proti mlynářům r. 1782.

Zaradoval jsem se, když se mi dostala do rukou knížka po které dlouho marně jsem se sháněl a které neznají bibliografové a literární historikové naši. Upozornil mě na ni ředitel Akademie hospodářské v Táboře v. v., Fr. Farský. Týká se prodeje obilí od sedláků mlynářům. Neznámý spisovatel používá oblíbeného tehdejšího způsobu, satyrou šlehati nešvary ve formě dopisu. Tisk tento jest tak vzácný, že neváhám jej přetisknouti jako zajímavý, vzácný unikát, osvětlující kulturní poměry našeho venkova i stavu mlynářského ve druhé polovici věku XVIII. —

»Psaní jednoho v Praze se zdržujícího Eakušana svýmu Příteli E. do Vídně. Psaní druhé proti mlynářům. 1782.«

Nejmilejší Bratře! Tvé ne.iposlednějc 20. července tohoto roku mně odeslané psaní v svým čase jsem dostal, a že se dobře vynacházíš, srdečně se těším, jakož i také velkou radost tvou z mého zdraví vyrozuměl jsem. Že pak s upřímnou a přátelskou láskou, i dychtivostí mé brzké navrácení očekáváš, musím se tobě věrně přiznati, nebude to se moct tak snadno státi. Mé zaneprázdnění, které mne zde zdržuje, jest tobě dobře povědomé. Poněvadž ale dle vůle mé hotov býti nemohu, musím nechat všeho do času, a tebe ujišťuji, že ode mně sotva 3 neb 4. psaní dostaneš. Však přitom všem musím tobě předce něco vyjevit, co mne na tebe mrzí, že jsi mé poslední psaní (v kterým jsem o pražských řeznících jen malou zmínku učinil) velmi špatně opatroval, neb zde slovo k slovu tištěno se prodává. Mně se přitom nejvíce líbí, že mé á tvé jméno veřejně není zaznamenáno, kdybych já to byl předzvěděl, že to mé psaní k veřejnému čtení tisknuté bude, mnohem u-přímněje byl bych mysl mou vyjádřil.

K tvému oblíbení rád bych tobě zase o mlynářích něco psal, však ale já se obávám, abys snad s tímto psaním nebyl jako s prvním neopatrný, já tě zaväzujú, lepší pozor dej na té věci, které jiní buďto nemile čtou, buďto neradi slyšejí, jen něco málo proti zdejším mlynářům.

Před několika dni procházel jsem se přes tak nazvaný Koňský trh, kdežto trh obilní bývá. Tu spatřil jsem mnohý vozy plný •rozličného obilí. Tázal jsem se jednoho nedaleko ode mně stojícího měštěnína, proč ty vozy plný nákladu tak dlouho zde stojí, dyť pak na každým rohu ulice mlynáře vidím, kterýžto mohou svou pomlsku míti, a město větším dílem chlebem zaopatřiti? zdaliž pak nesmějí měšťané sobě sami obilí kupovati? Můj milý Příteli! odpověděl mně, nemusíte mnoho věděti o mlynářské manipulaci, a jak se mně zdá žádným spůsobem v té případnosti nejste zběhlý. Slyšte mne, řeknu vám v krátkosti: