str. 187
Památka na slavnostní svěcení společného shromaždiště české a německé obce slavila se pak delší dobu každoročně v neděli Miserere domini v ten způsob, že se obě obce dopoledne v kostele sešly, a každá z nich že přezpívala slavnostní píseň s melodií stejnou ve své mateřské řeči a sice současně; potom vyslechly společně české a německé kázání a rozešli se v lásce a pokoji, jak si kazatel Letochleb poznamenal. To trvalo ovšem pouze za Letochleba a nějaký čas i za druhého kazatele Mojžíše. Když pak se česká obec s německou znepřátelila, přestala tato slavnost.
Jen jednou ještě oživla upomínka na tento starý zvyk a sice 5. května 1853. V stoleté výročí vysvěcení kostelíka byla uspořádána velká jubilejní slavnost, kteréž se účastnili sám král a královna, princ Bedřich Vilém, hrabě Dônhoff s chotí, jenerál Gerlach, hejt-mánn Heintz, celý postupimský magistrát, deputace z Rixdorfu a z Berlína atd. Nová Ves se tehdy oděla do slavnostního hávu. Časně z rána přijeli z Rixdorfu pozounéři a daleko široko rozléhaly se 2 věže slavnostní fanfáry. Kazatel církve ochranovské Stobwasser — tak změněno ve 100 letech původní české jméno Stovoda — chodil mezi lidem a vyprávěl mu o Češích, kteří zde původně bývali, a rozdával Macherovo původní kázání, které bylo tehdy znovu vydáno. Česky umělo v té době jen několik málo osob. Byl to, pokud se týče zániku české národnosti, týž osud, jaký stihl nebo stihne i jiné exulantské církve v Německu, o nichž všech platí slova Mo-rávkova, věnovaná zániku české církve žitavské.1)
Kostelík nevynikal nijak nad ostatní budovy. Byla to jednoduchá stavba, stejně špatná jako u ostatních domů, mající jen prostřední rozměry, ač počítáno na větší počet návštěvníků, než jich mohl r. 1753 poskytnouti.2) Také vnitřní zařízení, stejně jednoduché jako celá stavba, daroval král: byla to aksamitová přikrývka na stůl, dva aksamitové měšce na sbírání kostelní kollekty, dvě měděné pokladničky s víky ke dveřím, dva zvony dohromady 4 centy těžké, dvě skříně na kostelní předměty a sice jedna do kostela a druhá na faru, jeden stůl a dvě židle do kaple.3)
J) Moráwek, Gesch. der bolím, evang. Exulantengemeinde in Zittau 1847, str. 110: Verschwunden ist in Zittau eure Muttersprache — und wie gar wenige sind noch mit ihr bekannt ... — und viele wissen nicht mehr, "Wne ihr sonst euch schartet — denn Deutschlands Sprache hob sich iiber bohm'sehen Klang! Srv. též nedatovaný, as z let padesátých pocházející dopis Stobwasserův Přibilovi, jenž sbíral látku pro dějiny českých exulantských církví v Německu, že mezi staršími osadníky novoveskými jsou ještě některé drobty české řeči známy.
2) Serbus, Historie církve berlínské, str. 182—i, nazývá v radosti, že exulanti mají samostatný kostel, stavbu tuto svelmi způsobnou«.
3) 3. ledna 1761 daroval král Bedřich kostelu v Nové Vsi 200 tolarů, jichž úrok měl s polovice připadnouti české a s polovice německé obci. Viz Mojžíš, Inventarium k r. 1761.
|
|
