Také královna-vdova či »královská paní máma«, jak ji Mojžíš v inventáři z r. 1765 nazývá, darovala nové církvi různé kostelní předměty. Jak Mojžíš v inventáři české církve, poznamenaném na •prvním listě novoveské matriky, praví, darovala 20. června (1753) královna nádobí ku potřebě křtu a sice obdloužnou mísu a žejdlí-čkový džbáneěek; ku potřebě večeře Páně pak mističku, kalich a džbáneček na víno. Vše to mělo sloužiti k společnému užívání české i německé církve. O tyto předměty byla novoveská církev částečně oloupena. Týž zápis Mojžíšův praví: »Když Moskvané do těchto krajin vpadli a před Potsdamem leželi, totiž 12. Octobr. 1760, také náš kostel zloupili, totiž mísu křtící a konývku, kterou král. panímáma krále Vilhelma církvi darovala«. Od té doby užíváno obyčejné mísy cínové (do r. 1765).

Farní budova, domek pro kazatele, původně stejně špatná, jako ostatní domky, stála za kostelem v Kostelní ulici. Druhý kazatel Mojžíš docílil svými stálými žádostmi aspoň toho, že postaveny pevné vnější zdi a že krov pokryt dvojitou střechou. Vedle fary stál domek se zahradou pro vdovy po učitelích, koupený r. 1757 z daru 21 tolarů 8 grošů, které se od dobrodinců k tomu účelu sešly.

Nedaleko kostela při uličce Nárožní či Střední stál domek pro vdovy po kazatelích (Predigerwitwenhaus). Král jej daroval r. 1757 novoveské církvi s výslovným rozkazem, že jedna půlka patří vdově po kazateli českém, druhá Vdově po německém kazateli. K tomu daroval král i roční otop. Poněvadž pak Letochleb byl ustanoven za českého i německého kazatele, užíval ho sám k svým účelům. Kolem r. 1763 přijal do něj německého učitele Jana Bedř. Donicke, což mělo za následek, že si německá církev po odtržce od české činila majetkové nároky na celý domek, a nároky ty také prosadila. První německý učitel Jan Grottfried Kretschmann dosáhl, že původní německá škola přešla nespravedlivým způsobem v jeho vlastnictví. Proto mohla německá obec ve svém podání k postupimskému magistrátu snadno tvrditi, že se jí nedostává místnosti pro německou školu a že žádá tudíž za přenechání domku pro vdovy kazatelů k tomuto účelu. Jelikož pak druhý kazatel Mojžíš nečinil zvláštních námitek, postoupen domek německé škole; náhradou nabídl král. komisař, vojenský rada Richter, jenž zastával zároveň úřad soudcovský, Mojžíšovi 90 tolarů, které mu z kostelní sbírky, kazatelem v celé obci učiněné, zbyly. Mojžíš nabídku přijal a koupil pro vdovy po kazatelích nový domek v Lesní ulici č. 97 od tkalcovského mistra Machera za 100 tolarů.

Místo pro hřbitov čili role Boží, jak se v matrice české církve praví, zakoupeno taktéž králem a darováno nové osadě. Hřbitůvek tento ležel na konci Střední ulice (Mittelstrasse) a byl jednoduše ohrazen, což si Čechové zvlášť vyžádali.1) Vysvětil jej Macher, tehdy