co jiného zde viděti, než-li kopce a skály. V dolinách mají lidé své obydlí. Naše vyražení jest to, že chodíme po skalách, střílím orly. Zde jest mnoho pustin a lesů, a v nich zdržují se medvědi, a vlci. Stříleti zde každému jest dovoleno. 23ho jsme byli v Herkulesových neb Mehatových Varech, kdež jsme se koupali. Tam jezdějí z daleka lidé, neb jsou lázně ty velmi zdravé; tekou ze skály tak horké, že může se opařiti v nich. Jest to osm hodin od Oršavy, kdež nyní zůstáváme. Když jsme jeli zpátky, zastihla nás ukrutná bouřka a. my zmokli až do kůže.

Přál bych ti též viděti pěkné květiny, co po zdejších kopcích rostou, které ani ve Vídni v zahradách nejsou; jakož: pivoňky v největším květu, tulipány žluté, hyacinty růžové barvy, brothan* isop, pěkné iris, krásné lunarie. Mnoho bych potřeboval papíru, kdybych chtěl ti všecky květiny napsati, co tady rostou divoce, a ve Vídni jenom'v zahradáteh mají. Ze stromoví: rhus cotinus, mnoho druhů citisus sirinca, rhus ciphinum etc, jenž ve Vídni draho platiti se musí.

Když jsme z Vídně do Presburku dorazili, pobyvše tam přes noc, ráno v 5 hodinách jsme vyjeli, a pak jsme tři noci museli na vodě v lodí noclehovati, skoro celé noci se plavíce, až 21. do Oršovy jsme se dostali. Oršov jest městečko, ale v Čechách neb na Moravě jest lepší a výstavnější ves. Neuhlídáš zde než nuzné Valachy, a my čekáme s dychtivostí té chvíle, v které od surového lidu toho se vzdálíme.

Zde jest velmi draho, dráž než-li ve Vídni, a daremná jídla. Až přijdu na místo, budu tobě psáti, abys mi mohl odpovědíti. Až budeš domů psáti, pozdravuj na stokrát ode mne jak rodiče, tak všecky přátely a známé.

Z Konstantinova, dne 24. června 1837.

Milý bratře!

Šťastně a ve zdraví jsme tu předsevzatou cestu vykonali. V tralacu bylo nám dlouho čekati na parní loď, která z Konstantinova měla přijíti, protož jsme vydali se s kupeckým korábem, přes Černé moře; ale celých 14 dní jsme na moři ztrávili, než jsme do Konstantinova se dostali. Stále nepohodlný vítr a bouře majíce, ničehož jsme neviděli, než vodu a nebe, a množství ryb, které okolo nás plynuly, z vody se vyhazujíce a některé ptactvo, které pro una-venost na lodí odpočívalo. Lodí naše byla velká, stěžny její přes 20 sáhů vysoké, mající 32 plachet, do kterých vítr hnal. Při dobrém větru za hodinu osm mil jsme ujeli.

Když jsme z Galacu po Dunaji do Suliny přijeli, jenž jest na břehu u moře, viděli jsme lodí, jenž se rozkotala a potopila; jenom