tech od té porážky dva mnichy, an byli ze Vlach, do Hispánie pro rozhlašování evangelium Maurům přišli, zamordoval. Z nichžto jeden před smrtí mu předpověděl, že má křesťanem zůstati. Z čehož, ač se velmi rozzlobil, však se pomalu k křesťanstvu nachyloval, zvláště když krále Kastellánského Ferdinanda navštívil, s ním

0 pokoj a roční plat jednav, laskavě a skvostně od něho byl uctěn. Abuzeit své sídlo v Karavace (podnes Kartaginenském biskupství leží, však rytířům svatého Jakuba náleží) maje, chtěl svým věziiům, dle rozličnosti stavu, rozličně a v těžké porobě zůstávajícím, polehčiti. Jeden z nich jménem Ginesius tázán, kdoby byl! pověděl, že je knězem Pána Krista Spasitele světa, kterýžto ouřad všelikou slávu předčí, i královskou; nebo na slova od kněze promluvená Pán Ježíš Kristus pravý, a živý Bůh přítomen jest, a chléb, který v rukou má, předivnou proměnou zůstává tělo z Panny narozené, a na dřevě svatého kříže obětované. Zasmáv se král, řekl, že to chce spatřiti a zkusiti, dovede-li Ginesius skutkem, co slovy slíbil. Poručil mu též k tomu se co nejdříve míti. On se vymlouval, poněvadž ornátu a jiných potřeb neměl, aby to z některého místa křesťanského přinésti dal. Z Konchy města na žádost krále všecko dostal Ginesius, třetího dne máje na den nalezení svatého Kříže v kněžském oděvu k oltáři přistoupil, že pak na kříž zapomněl, velice se ulekl a králi Qznámil, že bez kříže svaté mše vykonati nemůže. Nechtěl Pán Ježíš svého sluhu bez potěšení zanechati; dva anjelé (jeden snad strážce-byl krále, druhý města Karavacenského) Kříž, kterýžto Robert Patriarcha Jeruzalémský

, na hrdle nosíval (což potom sami anjelé zjevili, a poslové do Jeruzaléma vysláni s gruntem vyzvěděli), knězi do rukou dali. Což

1 král viděl, kdy a jak anjelé skrze komoru dolů sstoupili. Veliký počet vězňův při svaté mši pro radost s pláčem Bohu děkovali, že svou víru zázračně potvrditi a rozšířiti ráčil. Když kněz Tělo Páně pozvihoval, králi se také stkvělé, a spanilé pacholátko ukázalo... Alfons, syn krále Ferdinanda, na čas v Karavace bydlil, a toho pokladu svatého kříže vysoce sobě váživ, k jeho cti, a ostříhání jak z duchovenství, tak i z rytířstva, jisté osoby nařídil. Forma, a spůsob kříže. Jest jak dlouhý skůro na !píď. Z jakého by dřeva byl, jistoty nemáme. Jest barvy skořicové, tvrdé, červivěti a hniti nemůže. Ač pak ten kříž dosti dlouho ztracen byl, však Léta Páně 1099., když se Godefrid kníže z Bullionu, za času Urbana dtu-hého papeže, Jeruzalema zmocnil, zase zjeven. Potom 1168. když Saladin, král Babylonský, Jeruzalem dostal, zase stračen, a pozdě, totižto 1218. neb druhého roku, když císař Fridrich do Svaté země táhna Jeruzalema dobyl, znovu jej na obyčejném místě, kde býval, patriarcha nalezl. Eozličné nevole, vojny, a jiné příčiny nedaly k sepsání zázrakův prvních, sto, i více let činěných, přijíti, kteří se potom zběhli, a svědky jsou potvrzeni, tuto doložíme. Léta Páně