1338. když pán Sanches Mesia v Karaváce zůstával, u věži, a kaple -svatého kříže hrozný oheň vyšel, tak že plamenem skrze střechu prorážel; již i dveřmi mnoho vosku rozpuštěného vyteklo; starali se všickni o svatý kříž. Jeden smělejší z služebníkův pána kommendátora skrz oheň se proraziv, truhličku s křížem popadna, bez škody vynesl: všickni patrný zázrak býti poznali. Léta 1350. Maurové na loupeže až k Morotally vyjevše, mezi kořistí jednu ženu zavedli, kterážto se v zajetí svatému kříži poručila: potom dvéře nohou vystavila, i druhé podobně snadně vyrazila: do bližšího domu Maurův odšedši, jednoho z přátel ukovaného vysvobodila, a spolu s ním utekši db Karaváku čtvrtého dne šťastně přijdouc, celou noc na horlivé modlitbě a dikův činění v kapli svatého kříže strávila... Léta Páně 1334. u města Lorky, a v blízkých místech, kobylky náramnou škodu činily, a vodou v kteréžto svatý kříž omočen byl, zahnané byly. Odtud obyčej byl každoročně na den nalezení svatého kříže s slavnou processí kříž k potoku půl třetí míle od Karaváky ležící nositi, a v vodě míti. Z celé Hispánie k tomu přicházejí, sklíčení, kulhaví, a jinač nemocní, v té vodě koupávají. Mnozí s velikým užitkem těla, i dluše vodu z kříže padající, i z řeky, pobožně v zlatých, i stříbrných nádobách jako lékařství všelikých neduhův, domů nosívají... V bouřlivém povětří svatý kříž svou moc často prokázal. Léta Páně 1591. když 7. listopadu v Karaváce blejskání, a hřímání povstalo, a pro hrozný příval kaplan (jémužto poručeno bylo v takový čas s svatým křížem se bouři opříti) nemohl do kostela jíti, někteří měšťané na věži viděli blesk, jako mnohé fakule: uprostřed pak jiné světlo daleko jasnější, a měli za to, že snad kaplan svatý kříž vystavil. Všecko bylo jinač: Nebo k potěšení zarmoucených takovou bouři sám Bilh přetrhl... Léta 1595. Petr de Portillo, Karavacenský písař, a člověk pravdomluvný, na cestě do nové Hispánie, okolo Honduras, takovou bouři skúsil, že veta již po všech bylo. V tom jednomu z plavcův křížek na provázku dal, aby jej do moře spustil. Hned moře potom utichlo, a na úsvitě kříž s nitkou se na nejvyšším žezle stromu, s velikým bleskem ukázal. Všickni Boha chválili a děkovali. Šíf též šťastne k břehu se dostal... Vysoce urozená paní paní Marie Manrique vdova, pána pána Vratislava z Pernštejna, v českém království nad jiné vznešeného, dostávši takový kříž od P. Petra de Buiza léta 1600. správu jemu dala, že v Litomyšli, kdežto tehdáž jsouc vdova bydlila, veliký oheň vznikl, do osmdesáti domů shořelo, a nemožno bylo plamene zastaviti. Tu křížek z svého růžence strhnouc, a s hůlkou k ohni přistoupivši, jej zastavila, že měšťané Božskou moc patrně býti pravili. Ve dvou nedělích jiný oheň také nebezpečný byl podlobně přetržen. — Tu podán důkaz, že úcta kříže tohoto byla u nás také známa, s představou o domnělé zázračnosti této památky.