Listy, uveřejňujíce občas specielní větší články i přemnohé cenné zprávy drobné.

Německy psali o Chodech hlavně A. Gabriel, Der. kônigl. Wald Hvozd oder das Gebiet der kônigl. Freibauern in Bôhmen 1864, Pangerl, Uber die Choden zu Taus 1875 (Mitt. d. Ver. fůr Gesch. der Deutschen), a ještě před nimi k processu Chodův obrátil pozornost lékař všerubský Dr. Weisl v časopise Panorama 1848, Helfert, Die ehemálige Wald-Veste Bôhmens (Mitt. d. geogr. Ges. in Wien 1870), Wenzig, Der Bohmerwald, Jirásek ve či. Charakter, Sagen etc. der Slaven (Die ôsterr.-ung. Monarchie), J. Blau, Tsche-chische Volkstracht der Tauser Gegend (Zeitschr. f. ôsterr. Volks-kunde, Wien 1906). V Německu vyšla i větší belletristická práce o Chodech, Hančička, das Chodenmädchen od Maxe Schmidta, (Berlin 1893), pozoruhodná auktorovými sympatiemi k chodskému lidu.

Chci zde upozorniti na spisek, o němž, pokud vím, česká literární historie dosud mlčela, neznajíc ho ani podle jména. Při studiu dějin exulantů perenských všímal jsem si přirozeně podrobně i literární činnosti představitele české církve luterské M. Samuele Martinia z Dražova, »muže apoštolské vážnosti*, 'jak jej Kroci-novský pojmenoval, maje zároveň úmysl podati soupis všech tisků, jež česká tiskárna perenská vydala. Při svých pak potulkách po německých archivech a knihovnách, podnikaných již po osm let v době prázdninové ze svých vlastních prostředků, našel jsem v knihovně žitavské, v této bohaté studnici pramenů pro dějiny exulantů, zaj'ímavý sborník, jenž, jak vyrytá písmena na přední desce: M. P. C. P. 1644 svědčí, patřil kdysi Pavlu Krnpiovi Pacovskému, jehož knihovna se dostala do městské knihovny žitavské. Vedle neznámého spisku »Palma vždycky se zelenající* jest tu ještě několik menších prací, jež jsou buď úplně neznámé nebo jen chybně nebo jen dle jména známé; postupem doby chci zde se všemi seznámiti. Značka tohoto sborníku jest: Boh. 43.

Spisek »Palma vždycky se zelenající* jest pohřební kázání M. Samuele Martinia z Dražova nad knězem-exulantem Štěpánem Holomučanským, žijícím původně v Altenberce či »na Staré Hoře«, jak exulanti psávali, a později v Drážďanech.1) K tomu připojena