důvod jistý měly, vůbec památkou touto šlechetného jeho života a spřízněním s lidmi vzáctnými, veršy latinskými1) a českými osvědčeném, vlastním mým nákladem vůbec vydaném, osvědčiti jsem chtěl . . .«

Dlouhý titul tohoto pohřebního kázání jest: Palma vždycky se zelenající všem Božím věrným služebníkům, kněžím Páně, od Ducha Svatého, k velikému jejich potěšení, schválená, životem ctným, šlechetným a chvalitebným muže dvojí poctivosti hodného, vážného a vzáctného, kněze Štěpána Holomněanského, někdy v Novém Městě Pražském u sv. Petra správce církevního bedlivého a assessora konsistoře evangelické v království českém hodného, za třinácte let exula pobožného a pokojného, smrti blahoslavenou v Drážďanech léta 1634. z údolí pláče na horu Syon, z země do nebe přeneseného, ozdobená a okrášlená a ku potěšení jak zarmoucené paní manželky a panny deery jeho, tak i jiných milých přátel a krajanů, vůbec vydaná od M. Samuele Martynyusa z Dražova, v církvi české Pirenské evangelium svatého kazatele. Léta Páně 1635. 4», i. A—G> (10 listů).

Z obsahu přetiskujeme to, co pro poznání životních osudů Štěp. Holomučanského jest důležito. Líčení těchto osudů počíná listem B2. »Tou ušlechtilou palmou, v domě Hospodinově štípenou, mezi jinými olivami, cedry, vinnými kmeny a fíkovím zdárným jest i tento šlechetný a učený muž, kněz Štěpán Holomuěanský, služebník Boha Všemohoucího věrný, kazatel svatého evangelium horlivý, exul pro pravdu Pána našeho Jezu Krista trpělivý, jehož spanilosti, zdárnosti, zelenosti žádné sloty, větrové, mrázové přetrhnouti, porušiti ani odníti nemohli naděje jeho v Bohu složené, víry na Kristu Pánu založené, lásky v milosti Ducha svatého ujištěné, žádná protivenství, soužení, úzkosti, kříž, vypovídání, vyhnání, chudoba, nouze, nahota, žalář, nemoci, ani ta smrt zviklati, proměniti ani vyprázdniti nemohla. Uprostřed největší vichřice a bouře nepohnutedlný stál: všecky sloty let těchto velice drsnatych a skormoucených vystál, až jej Hospodin šťastně z údolí pláče do země živých, z pustin a hor do ráje, z pohostinnosti do vlasti, z země do nebe, z nevděčného světa do království nebeského přenesl.

Narodil se pak léta od narození Syna Božího 1586 (1. B3) z rodičů pobožných, křesťanských a poctivých. Pan otec jeho byl dobré paměti pan Jiří Holomučanský, měštěnín města Kouříma; paní ináteř Barbora Holomučanská. Od kterýchžto rodičů Bohu obětován, do církve skrze křest sv. uveden, v maličkosti k známosti Boží a artikulů víry křesťanské veden, v ctnostech cvičen, tak v