městě Kouřimě, kdež se zrodil, mezi pobožnou mládeží pod precep-tory dobrými poodrostJ.

Potom obzvláštním řízením Božím povstal muž vzáctný a učený, blízko od města Kouříma ve vsi Ždánicích z rodičů sprostných, poctivých však a pobožných zrodilý, pan M. Šimon Klement, kterýž byl za drahně let pod správou slavného toho a znamenité mládeží české prospěšného muže, pana M. Mikuláše Troila Hayio-chorána, potom kancléře Starého Města Pražského, zůstával a když on do akademie pražské za professora povolán by], jeho fanmlem neb služebníkem byl. K tomu p. Šimonovi Klementovi, již školy města Berouna správci, náš k. Štěpán Holomučanský od rodičů na pobožné cvičení dán by], kamž jsem i já v létu 1608 prostředková-itím pana otce mého nejmilejšího se dostal. Dvě léta tu v Berouně strá!vivše s týmž preceptorem svým věrným a pilným, k pracím větším do obce slavné lounské za správce školního povolaným, tam jíiine.se dostali a tři léta zůstávali, až k. Štěpán do akademie pražské" povolán, odtud v jistém čase zase do Loun za jednoho kollegu a spolupracovníka od někdejšího svého preceptora povolán byl.

Mezi tím, když církve pražské po daném majestátu a puštěné svobodě v náboženství počali kvésti, léta 1611 (1. B2) povolán jest k svatému ouřadu kněžskému od důstojného a velebného kněze Eliáše Suda z Semanína, konsistoře pražské evangelitské administrátora, podle něhož v hlavní kathedráOní církvi, kdež u Matky Boží před Tejnem sluje, za dvě létě pracoval. Léta 1613 k svatému Kti-mentu za správce církevního se dostal, odkudž po půldruhém létě do osady svatého Petra na Poříčí v Novém Městě Pražském dosazen jest.

V tom čase i mne Pán Bůh všemohoucí k iiřadu svému kněžskému oblíbil a zřídil: a když jsem do Starého Města Pražského do osad Svato-Haštalské a Křížské k správě církevní potvrzen byl, tohoto šlechetného muže, dávného a upřímného svého kondiscipula, za milého bratra a kmotra jsem vždycky měl, až poručením komisařů a místodržících císařských vyzdviženi a od povinností odcizeni do cizích zemí ven z vlasti odebrati jsme se musili.

To bylo léta 1621. 13. Dec, v tvrdé a kruté zimě, a když věrní tovaryši cesty spolu s milým a upřímným naším bratrem, vysoce učeným mužem, knězem a mistrem Janem Hertviciusem, od sv. Velikého Štěpána správčím církevním, do akademií říšských obrátiti jsme se chtěli, řízením Božím a zimou tou do jara v Altenperce jsme se pozdrželi, odkudž po mém jako i pana M. Hertvicia do Vi-temberské akademie se odebrání on k. Štěpán s vzáctným a pobožným starcem k. Adamem Klementem tu se pozdržel a až do léta 1632 zůstával a tak ta léta v čítání Písem sv., v spisování prací vzáctných a na modlitbách strávil.