Léta 1632, když zase církve české šťastně povstávati počals^, do osady Petrské na místo své předešlé k práci svaté (Ba) zaveden a dosazen byl, ano i za jednoho assesora do konsistoře evangelitské pražské více než od sedmdesáti služebníků Božích, knězi Páně a Jich Milostí panů stavů evangelitských v znamenitém počtu v Praze shromážděných podle jiných osvícených, vzáctných a vysoce učených mužů, kn. Adama Klementa, k. Jana Rosaciusa, k. a M. Pavla Krupia a kněze a M. Jana Hertvicia zvolen a dosazen jest, kdež i mému milému Pánu Bohu v soudech a raddách nevystižite-dlnému líbilo se skrze jednomyslnost nástrojů zřízených jak kněžstva evang"elitského svobodné hlasy, tak Jich Milostí pánů stavů dobré zdání a konfirmací mne nehodného za administrátora též konsistoři představiti, zříditi a ustanoviti.

Počátkové svatých prací byli pěkní, církvi Boží užiteční, lidu zavedenému velmi prospěšní, ale nedlouho trvající: svět nevděčný a hříchové lidští překáželi*) dílu Božímu: Praha, z rukou kurfirstské soldatesky vyňata a pod moc jeneralissima císařského uvedená, nám kněžím Páně za svaté práce odměnu a odplatu dala: zajetí a na rathauze Staroměstském v žaláři hospodu; tak celý tejden přes slavnosti Ducha sv. seslání od Boha našeho vězením strašlivým a navštěvováním učitelů v náboženství křesťanském odporných sprůbovaní do nového exilium vyvedeni jsme: a pozdrževše se ve Vitemberce já k povinnosti mé do Pirenské české církve, k. Štěpán pak do Drážďanské Sarepty obrátili jsme se.

V stavu manželském podle ustanovení a nařízení Božího zůstával, v nějž léta 1614 řádně vstoupil s poctivou a šlechetnou, na onen čas pannou Saloménou, slovutného (1. Bo.) pana Jana As-mana, měštěnína Starého Města Pražského dcerou, nyní vdovou zarmoucenou, s níž v lásce manželské jsa půljedenmeeítma léta a tři neděle. Devatero dítek zplodil, tři syny a šest dcer: ti všickni, kromě jedinké dcery panny Barbory, v sirobě s paní matkou pozůstávající, p. otce svého předešli, jejichž těla některých v Praze, některých v Altemberce aneb na Staré Hoře a jedné dcerky poslední v Drážďanech s panem otcem odpočívají.

Léta 1633 o Třech Králích v těžkou nemoc upadl, v kteréž nemoci těžkou zimnicí, žloutenicí, horkostí vnitřní, ukrutným svra-bem a jinými těžkostmi bídně ho trápící rok a osm měsíců zůstával; ač někdy mezi tím okřívati počal, takže i clo chrámu Páně jíti mohl, jakož i u stolu Večeře Páně v kostele u Matky Boží v XI. neděli po sv. Trojici léta 1634 tři neděle před svou smrtí byl; však hned brzy potom zase se těžce složil, až i v Pánu Ježíši život dokonal 9. Septemb. téhož léta 1634 v letech věku svého XLVIII., ouřadu církevního XXIII a tak z vyhnání třináctiletého šťastně do vlasti

!) V tázání: překazili.