nebeské se dostal. Tělo jeho v poctivém průvodu pochováno jest 12. Sept. u sv. Jana na předměstí Pirenském v Drážďanech, kdež kázání pohřební nad ním na slova 2 Timot. 4: Boj výborný jsem bojoval etc. vykonáno od dvojí cti hodného a vzáetného muže, pana M. Kristiána Cimmermana, arcidiakona církve drážďanské, v jehožto domu zahradním věrný služebník Boží život dokonal.

Hořkost trápení v těžké nemoci jak přemile sladkostí potěšení evangelitských uměl sobě osladčovati! Jak bohatě slovem Božím se potěšoval! a jak horlivě spasitedlná (Ci) potěšení slova Božího, kterýmiž jiné, zvlášt v nemocech i při smrti těšíval, sobě sám též přivlastňoval a u víře v Krista Pána se posilňoval a jak žádostivě i od jiných potěšení slova Božího přijímal, svědkové jsou, jak jeho nejmilejší paní manželka a dcerka tak i jiní, kteříž ho v nemoci navštěvovali a potěšovali, takže nebylo ani jednoho k němu promluvení bez obšírné jeho odpovědi z potěšitedlných Písem svatých, kterými se u víře utvrzoval a v naději a trpělivosti posilňoval, dokudž mohl mluviti, těšíc se tím, že po hořkém kalichu kříže a těžké nemoci přesladký kalich nebeské radosti píti bude na věky.

V té nemoci též ustavičně a horlivě se Pánu Bohu modlil, žádostivě toužíc po svém blahoslaveném skončení a po příchodu Pána Ježíše: Veni, Domine Jesu, veni. Přijď, Pane Ježíši, přijď, často ta slova opakuje.

Takový byl život chvalitebný, počestný a šlechetný, práce vzáctné, výmluvnosti příjemnou a horlivostí živou ozdobené muže tohoto pobožného. Kanón apoštolský vždyckny mu byl před očima, stále na mysli, ustavičně v srdci, dobrý a pilný pozor dal na instrukcí, kterouž ten veliký apoštol pohanů Pavel svatý vydal knězi Páně píše: Musíť býti biskup bez iíhony, jedné manželky muž, bedlivý, střídmý, vážný, k hostem přívětivý, spůsobný k učení. Ne pijan vína, ne bitec, a ne mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec; kterýž by dům svůj dobře spravoval a dítky své měl v poddanosti, (ne) novák aby snad nadut jsa neupadl v potupení ďáblovo. A musíť také i svědectví dobré míti od těch, jenž jsou vně.

Tak se on choval, tak živ by], dobrý boj svému Kristu (C2,) bojoval, běh dokonal, víru zachoval, naposledy složená jest mu koruna spravedlnosti. Zelenal se zde na světě v církvi, zelenáť se i po smrti v zahradě rajské, štípený v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho přece kvete. Památka jeho jest v požehnání a jméno vzáctné mezi svatými . . . . «

K tomuto pohřebnímu kázání připojena jest veršovaná útěcha Adama Klementa, jež zní: Pobožná a vzácná ženo, vlastním jménem Saloméno, mnozí lidé vypravují a mne v známost uvozují, že přílišně naříkáte, Boha k hněvu ponoukáte, nad smrtí manžela svého,