šení nevděku dětí, o lásce a oddanosti ženy a muže, kteří pro případ úmrtí jednoho zbylá, často přetěžká břemena na se uvalují; avšak dočítáme se též rozmarných nálad a přesvědčíme se, že u našich »starých« povahu jeden druhého dtobře znal a podle toho i jednal, když v nejbližší, rodinný styk vjíti měl.

Svatební smlouvy co ďo formy liší se městské od vesnických, neb u těchto se hned začátkem uvádí, co ženich nebo nevěsta do hospodářství přinese a co se stane po úmrtí s majetkem (věnem). Městské smlouvy mají mimo udání věna ještě zvláštní začátek a ukončení. Na př.: »Dne 19. listopadu 1709 v rádíním domě uzavřené svatební smlouvy mezi šlechetným a poctivým mužem, vdovcem panem Pavlem Habalem, sousedem města Skutče, jakožto ženichem se strany jedné, a šlechetnou poctivou pannou Alžbětou po nebožtíku dobré paměti Lukáši Krupkovi, souseda a primátora města Skutče, jakožto nevěsty se strany druhé. Jakož z vůle a z vnuknutí Pána Boha Všemohoucího a jeho přičiněním svatým výše nadiepsaný pan ženich oblíbil sobě k stavu svatého manželství výš jmenovanou pannu, však pro žádný statek neb zboží, nýbrž pro samou lásku a úprimnosť pojíti: toho jest příliš šlechetný paní a paní mateři její, též při paních přátelích, poruěnících podle způsobu křesťanského náležitě pohledával, aby jemu k stavu svatého manželství zasnoubena byla. Na jehožto slušné pohledávání toho všeho s pomocí Boží dosáhl a obdržel. Jak by pak ji zaopatřiti chtěl, jakožto svou nejmilejší choti a příjemnou manželku, takto prohlásil: »Přijímá ji za pravou nápadnici.* Naproti tomu pan purkmistr a páni radní, jakožto ochráncové vdov a sirotků, slyšíce a vidouce slušné žádání pana ženicha k sobě laskavě přijímají a místo panny nevěsty a paní mateře její takto ohlášení činí: Kdíe a kdykoliv by se mohovitosť vynajíti mohla, se svým, jakožto upřímným manželem se spolčuje a pravým nápadníkem ho iista-novuje.«

Nyní následuje vypsání, co ženich a nevěsta do hospodářství přinesla. Z podepsaných na této smlouvě svědků uvádíme jako zvláštnosť: Matouš Drahoš, oratoř; Kateřina, dcera pana Matěje Linhy, družička; Paní Mařena, manželka Jana Krupky, stará svatbí.

Jiné svatební smlouvy uzavřeny z r. 1695. dne 6. února mezi Janem Šamalou a Ludmilou po t Přibyslavským v domě radním u přítomnosti purkmistra a pánů radních též jako ochránců vdov a spolu sirotků!

: Vesničané museli na Eychmburk na kancelář, kde pro všechny podřízené vesnice byl společný »protokol«, do kterého se závazky novomanželů a jejich rodičů zapsaly, Z těchto zajímavých zápisů podáme některé u výtahu.