mající půl živnosti hospodařiti nemůže a proto vše své vlastní dceři a jejímu nastávajícímu manželi tak propustil, že sobě žádného více práva na ní nezanechal, jedině aby při té živnosti měl svůj pokojný byt a teplo, pak pro své vyživení, pokudž by stolem svého zetě a svý vlastní dcery spokojen býti nemohl, aby každoročně 2 striehy žita a ovsa 4 strichy, jeden neb dva záhony, na které by jeden věrtel dobrého semena sejti mohl, dobře vypravené; pak i pro zelí a zemské jabka věrtel země použiti mohl. Item krávu s picej hospodářovou a s pastvou i trávou vychovanou měl«. K té živnosti zanechal otec vola za 20 zl., vůz, pluh a brány za 15 zl.

7. Josef Mládek, voják na neurčité dovolené, chtěl se za Ro-zalii Dřevikovskou z Hlinská oženiti a tu ztvrzuje rychmburský vrchní Jiří Král, že nevěsta může více než 5 kr. denně vydělati; mimo to má 20 zl. hotových peněz, krávu za 15 zl., šatstva a peřin za 50 zl. Ženich byl vyučený tkadlec a »měl do řemesla potřebné nádoby.*

8. Někdy se i vrchní nad zamilovaným párkem smiloval a svolení k sňatku nejen že dal, nýbrž se i ženichovi o tu nějakou službu postaral. Této vysoké milosti stal se hoden František Cha-rous z Vochoze, který pojal za ženu Terezu Netolického z Otra-dova. Tito snoubenci místo svatebních smluv měli ujištění, že ženich »s chlebem při ovčinách z ohledu otcovských zásluh, od milostivé vrchnosti obdařen butfe.«

9. Nemysleme však, že by naše venkovanky jen tak slepě ženichy si volili. Bůh uchovej, napřed se »u tetiček, babiček a jiných lidí« všechny chvalitebné i zlé vlastnosti »ehasníků« se dozvěděli a teprva po dlouhém as rozvažování, rozhodly se, kterému »ruku, srďce a statek pro věčné časy« svěřiti mohou.

Vdova Tereza Peškova ze Žďárce byla majitelkou půlživnosti s mlýnem, z kteréhož majetku měla dvě odrostlé dcery vyděditi. Ačkoliv mimo dvě dlcery, vdovu ještě »pět křížků« tížilo a i vlasy bělojasně prokvětávaly, dohodla se s mladým Janem Vamberou o smlouvě svatební, dle které Pešková ženichovi popouští živnost »s tou vejmínkou, aby on ji (Peškovou), jak sluší a patří dle závazku manželského předcházel a ve vší vážnosti měl, an sice, kdyby proti tomu, obzvláště taky proti věrnosti manželské by se prohřešil, ona sobě s tou její živností a mlejnem jinače disponovati a jemu jedině nějaký díl z toho jejího statku dáti, právo sobě zanechává*. — Vyňato z protokolu z r. 1780.

Za povolení k sňatku platil: bohatý za svatební smlouvu 1 zl, 30 kr., zápisné 30 kr. a za papír 15 kr. Chudý asi polovičku. Mimo poplatek za papír přišly ostatní poplatky do vrchnostenského 'důchodu. Ve Skutči platili za potvrzení smluv 30 kr. až 1 zl.