ra přímluvci, že »na rozličné prosby a přednášení* dne 4. května 1731 císař nejmilostivěji resolvirovati ráčil, »že vyšlé patenty (proti židům) sice doposud platí, kdyby ale obzvláštnější příčiny se vyskytly a takové Jeho Milosti císařské in causa particulari představené byly» — tedy, že se židovským synům k stavu manželskému povolení udělí!

Počet židů byl v jednotlivých zemích té doby přesně stanoven. Tak počátkem 18. století bylo v král. dědičných zemích českých asi 4800 židovských rodin či rodinných čísel. Ve větších městech obme-zeni byli židé na určitou čásť města. Tak vznikla známá města židovská čili čtvrtě židovské, židbvské obce; v menších městech a na panství žily s povolením vrchnosti jednotlivé rodiny.

Na př.: na Rychmbursku, ve Skutči, Hlinsku, Svratce a Před-hradí žily všude 4 židlovské rodiny, čili byla 4 rodinná čísla.

O přípravách židovských k manželství zachovala se v archivu Skutečském některá zajímavá dáta:

Šalamoun Schick z Hlinská, měl na př. r. 1790 g-uberniální povolení ke sňatku s Terezou Kobsovou z Dřevikova, s věnem pouze 200 zl, Poslední den před svatbou diozvěděl se vypočítavě moudrý Šalamoun od nějakého dohazovače o" nevěstě na Moravě, která měla 5000 zl. věna, ač byla jinak šeredná. Opustil chudou a uzavřel »kšeft« s dohazovačem, který pak sblížení budoucích novomanželů zprostředkoval. Slavné gubernium povolení udělené ke sňatku s Kobsovou zrušilo a ud!ělílo povolení nové s moravskou Eozárou Bacharovou.

Jako křesťan i žid musil se jakýmsi vysvědčením o náboženství vykázati. Kromě toho musel ženich žid ještě vysvědčení o obřízce, nevěsta pak přinésti musela vysvědčení o narození od báby. Snoubenci museli ohlásiti výšku svého jmění, neboť musili ze společného majetku novomanželé 214'%' daně na tři léta napřed zaplatiti a vykázati se před oddavkami potvrzením, že poplatek zaplatili. Stalo-li se, že ženich tolik peněz neměl, aby tříletou daň najednou zapravil, tu velmi často křesťan za žida se zaručil. Konečně musel míti žid od obce ve které žil, vysvědčení mravů, »že vedl život, jak se sluší a na poctivého žida patří.«

Když židhženich listiny sehnal, podal na vrchnostenskou kancelář žádost, kterou pan vrchní na základě příloh z pravidla s podotknutím »na stvrzení pravdy« krajskému úřadu dloporučil, že ženich jest syn žida, na panství usedlého, že v úmyslu má vzíti si za ženu »poetivou a ctnostnou* pannu nebo vdovu, která mu tolik a tolik věna přinese. Ženich, že je na tom a tom čísle usedlý a ženitbou jeho, že se počet ustanovených židovských rodin nezvýší a že žadatel dodržel všechna zákonitá ustanovení. ,

Žádost byla od .krajského úřadu předložena ke guberniu a