@S@ 235

povolení uděleno s podotknutím, že se »nebesa*) dříve postaviti nesmí«, dokud' tříletá daň z majetku předem zaplacena nebude.

Když žid chtěl se na cizí panství přiženiti, muselo ve vy-vysvěděení mravů býti podotknuto, »že proti přestěhování za příčinou ženění se strany vrchnosti nic se nenamítá.*

Před každým sňatkem uzavírány svatební smlouvy. Rukou dáním slibuje ženich nevěstu si vzíti, s ní podle Mojžíšova zákona a izraelských zvyků se oddati, jí věrný, povolný, laskavý býti a nic před ní neukrývati neb nezatajovati. Ženich vymůže na svůj náklad povolení k ženění, budíe míti slušné šaty a čisté prádlo, přinese dary a obvyklý prsten; »vše to stavu přiměřené!* V hotovosti bude míti tolik a tolik zlatých a zaplatí všechny svatební útraty. Před postavením nebes odevzdá ženich nevěstě ode všech bratrů vydané zvláštní vysvědčení. (Schuhausziehungs-Brief). U nevěsty uvádí se: jaké věno přinese, že bude míti též slušné šaty, čisté prádlo a čisté peřiny, že přinese umrlčí rubáš a modlitební plášťt).

Za stará bejvávalo moc hadů — počala vypravovati Jos. Eom-potková. — Takhle, de býl šip, tam bejvavali v takovéj kupě. A to préj mezi němá býl jeden ten nejstarší, jako král, měl korunu. Ta koruna préj byla celá zlatá.

Tak jedna ženská z Korouve uměla takovéj vinš proti tem hadům. Vzala préj bíléj servit, krásnéj, a prostřela před! ně a to ten vinš říkala; ale zmejlit se nesměla, A tak von vylez ten s korunou, a na servit ji pustil tu korunu s hlavy. A dyž vodešél, tak to sebrala a šla pryč.

Za Sedliščama v lese — de se ním do Korouve — tam nejvíc ty hady vidívali. Jednou šli děti ze školy. Moc těch dětí bylo; děvčata a chlapci. A tak přišli tam a viděli milý hady. Tak milí chlapci — jak sou rozpustili — dali se do dráždění těch milejeh hadů, a tak je rozdráždili, až hadi na ně se šechni shrkli a šecky je uštípali. To je skutečná pravda. A vod téj doby se tam řiká: »Zákovina.«