AI. Jirásek upozornil první v Českém Lidu (viz ročník VI., str. 8.) na obyčej pastevců malých, hochů i děvčat, jak na sebe táhlým křikem s pastvy na pastvu pokřikují, helekají. V čísle 4. Č. Lidu tohoto ročníku otištěny jsou další doklady z Čech.

Podlévám tuto obdobné zpěvavé pokřikování, jak je na sebe škádlivkami i vtipkami provolávají děti na pastvě ve Slezsku.

Helo, heló! Straka na hranici, jako se ti pase Marušo v škaredé leknici? Helo, heló! —

Helo, heló! Straka na dubě, jako se ti pase ve škaredém kintě? Helo, heló! (Ze Sedišť,) *

Helo, heló! Maruša pozor nedala, škoda se velká stala. Helo, heló! —

Helo, heló! Jak se škoda stala, to švrčinu dostala. Helo, heló1.

(Z V. Lhoty.)

Helo, heló! Straka na koliku! Už si napas, ty Dedků Fraa-tiku? —

Helo, heló! Na horách sú kravy, jo juž sem jich napas, seženu je z trávy! Helo, heló! (Ze Skalice.)

Helo, heló! ospalo je, žene no pole, poledně je, ešče za kravami podřimuje, a tatíček za ni kyjem připaluje. Helo, heló! (Z Dobré.)

Helo, heló! Za horami torka, nezrálo je; susedova Bárka ospalo je. Žene kravy do póla, poledně je, ide za kravami ješče dříme. Za ňú ide gazda, pocapkuje, a ona se ješče poskakuje. Muj tetičku, nebijte mě, jutro skoro ráno obuďte mě! Helo, helo! (Z Do-

maslovic.) «

Helo, heló! Šivo, piniovo! (bledá) jako se ti pase Maruša lenivo? Helo, heló! —

Helo, heló! Šivy,.strakatý! jako se ti pase valento bachratý? Helo, heló! —

Máje »držely se« na sv. Ducha t. j. o pondělí svatodušním. Chtěli-li chlapci slavnost tu konati, museli poprositi starostu » dovolení, jenž obyčejně pod podmínkou, že nebudou se přejížděti,