zadarmo, tu ovšem mnohý si přihne, a šenkýř také tu a tam nějakou čárku připíše.

b) Dávání jmen.

Když chlapci všechna děvčata obešli, rozejdou se, ale v malé chvíli již se vrátí, ac ne pěšky, nýbrž na koních. Mnoho práce každý venoval úpravě svého koně: je vyhřebilcován, až se leskne, hříva je propletena pentlemi a řemení řádně vyčištěno. Všichni zamíří na náves k boudě, kde se staví do polokruhu. Král, jenž od ostatních liší se výzdobou, je v prostřed, ostatní po stranách. Když se všichni sjeli, zazpívají následující píseň:

(Zpíval p.Jos. Fencl, kovář v Chrástě).

Variant:

(Zpíval p. J. Hrůza, rolník v Chrástě).

Píseň tato zpívá se týmž nápěvem, jako Holubička hezká je.

Následující rozmluvy, jež se před boudou konají, podávám tak, jak je líčí p. Jos. Hrůza, rolník v Chrástě, jenž byl pořadatelem máji.

Král: »Biřiěi, ty musíš nam celou společnost přivítati!«

Biřic: »Vítám vás, lidičky, vespolek všecky, já musini se svýho koníčka slézti.«

Král: »Co pak si se tak musil zarmoutiti, že musíš svého koníčka opustiti1? Nevíš, že kdo se dal na vojnu, že muší bojovati, a ty, když si se dal ke mě do služby, že musíš poslouchati? A co pak ty, pane biřici, máš váhati? Musíš se do boudy odebrati a vo těch našich holkách nam něco hezkého poveděti.«

Biřic sleze s koně, obejde boudu a nenalezna nikde otvoru, praví: »Pane krále, co to bylo za tesaře, že mi do tý boudy neudělal žádný vokno ani dveře. Já tam mušim lézt dírou, kady pes a kočky lezou. Pane králi, já vás budu prositi, abyste mi šel díru prosekati.*

Král: »Já