Z pohádkových večerů v okolí Vorlíka.

Nahromadila se redakci Českého Lidu značná sbírka pohádek a pověstí. Ze zásoby budeme ob čas podávati ukázky. Kde to možno, zaznamenáme, kdo a kde a kdy vyprávěl. Někdy se to zjistiti nemohlo. Kde byly po ruce rukopisy pohádek, otištěny jsou bez oprav a s chybami pravopisnými i slohovými.

Byli dva bratří, jeden chudej, jeden bohatej. Přišlo, aby ti boháči pomáhali tím chudým. Ten bohatej povídal k svej ženě: »Ty přišlo, aby sme bohatý pomáhali těm chudým; vidiž, mi máme tři krávy, ta jedna je tak špatná, dáme mu ji, nechce tak nic dojit, von má ty tři dcery, oni jí můžou chodit na trávu, mají kdy. lak mu jí dej.« Tak si poslal pro něj, že mu dá tu jednu krávu, ten chudý hned děkoval mu, že jak bude moct, tak se ti odsloužím! Krávu si vzal, šel s ní domů, byli rádi, nosili jí hodně trávu, kráva byla potom ze celého stáda nejpěknější a dyž je pastýř hnal, každej se ptal, čí je to kráva. Pastýř povídal, že toho chudýho Slívy. Ten bohatej Slíva se to dověděl, hned povídal: »Ženo, ta kráva, co sem dal tomu mimu bratru, ta je nicko pěkná, jak pak by sme ji zas dostali. Já ti povím, di tam tak o půl noci, až budou spát, tak jim ji vem a máš tam blízko pole, na tom poli je pšenice, dej ji do tý pšenice a běž je budit, řekni: Vy darebáci, tak to vy ste, já dycky, kdo mně to tam tu pšenici spásává, až sem si dnes počínal, vidím ¦ tam tvou krávu, tak ty jsi takový dobrodinec, chceš mně skasrit, počkej já si krávu vemu...« »Ty, to nemůže být, já měl kráv n y mařstali, sama si nevodevře, než že jí tam někdo pustil.« »To ty už se zas vymlouváš, ale není ti ta vejmluva nic platná, já si tu krávu vemu!:< »Ty si jí nemůžeš vzít, diť si mně ji dal.« »To nedělá nic, próě ty mně chceš obilí spást; počkej zejtra se spravíme na kanceláři!* A ten bohatej si tu krávu vzal.

Druhej den v 9 hodin šli na kancelář. Pan vrchní je usoudil, že ten bohatej dostane tu krávu. Oni mu tmed povídali, aby tam ještě šel, prosil pana vrchního, aby to ňák spravil, že on mu tu krávu dal. Byla tak špatná, že sotva šla. Pan vrchní povídal: »Přijte sem zejtra v 9 hodin, kdo mně uhádnete, co je nejsladší a co je nejčerstvější a co je nejbohačí.« Ti jdou domů. Ten bohatej povídá: *>Ženo, tak nám povídal, kdo uhádneme, co je nejsladší.* »To máš snadno, já mám tříletej med, ten. je dost sladkej, a co pak je to druhý1?* »Kdo uhádneme, kdo je nejčerstvější.* »Vidíž, máme toho ěernýho psa, ten jé čerstvý dost.« »A to máš pravdu. To třetí je, kdo je nejbohačí.* »Vidíž, ta naše truhla je bohatá dost, když je