plná peněz!* Chudej přišel domů, povídá: »Tak nám dal hádat tři otázky, kdo je uhádnem, že ji dostaneme. Co pak je to, první je, co je nejsladčí, to já neuhádnu.* »Já vám to uhádnu, nejsladší máte spaní a to druhý je, co je nejčerstvější, to sou oči. Třetí je nejbohatší, to máte zem, ta je nejbohatší, ta má všeho dost.« Tak oni šli, když tam přišli, pan vrchní se napřed ptal tphorbohatýho, co je nejsladší. I sedlák povídá: »Já mám doma tři leta starý med, ten bude sladkej dost.* »To máte pravdu, že bude sladkej.« »Co pak je nejčerstvějšího?* »Já mám doma takoyýho psa, ten je čerstvý dost.« »Co pak je nejbohatší'?* »Já mám doma takovou' truhlu peněz, ta je bohatá dost, to nemá žádnej tak bohatou.* »Tak sem pojte vy druhý a řekněte mně, co je nejsladšího?* »Nejsladšího je spaní.« »A co je nejčerstvějšího?* »Oči. Ty, jak je otevřeni, hned vidí dost daleko.* >.Co pak je nejbohatší?* »Nejbohatší je, zem.« Pan vrchní se ho ptal, kdo mu to řekl. »Má dcera mně to řekla.* »Když je vaše dcera tak chytrá, ať mně sem drobet přijde a vemte si tu krávu,* a šli domů.

Ten chudý přišel domu, povídá: »Dcero, krávu sem dostal, ale máš tam panu vrchnímu přijít.* Dcera povídá: »On má tak daleko ke mně, jako já k němu. Jděte mu to řícti.* »Já nepudu.* »Já taky nebudu!* Co měl dělat, musel jít přece. Přišel do kanceláře, pan vrchní se ho ptá, co chce. »Já se jim to ani neopovážím říct, co; má dcera jim skázala, že oni mají tak daleko k ní, jako ona k nim!* Co měl vrchní dělat, musel tam k ní jít sám. Přišel tam, oni ho hned přivítali, aby si sedl na lavici, že on už k ní přišel, aby ona k němu taky přišla zejtra ho navštívit. Co měla dělat, musela mu slíbit, že přijde, pak šel pryč. Dcera povídá: »Táto, chyte mě zajíce živího, to druhý já si sama přinesu.* Pan vrchní jí nechal skázat, aby nešla bez šatu ani oblečená, aby se nevezla ani nešla. : Táta jí chytil zajíce do pytle, trefil na něj, když spal. Ta dcera se hned vypučila sak a vzala kozu, do toho saku vlezla a jednu nohu dala na kozu a o jedny šla. Toho zajíce s tím pytlem vzala na ramena a — 'db toho zámku.

Pan- vrchní myslel, jak tam přijde, že hned pustí psa, pes že jí sežere. Jak přicházela ke dveřím, pan vrchní pustil hned psa. Ona vysypala zajíce z pytle. Ten pes, co měl běžet na tu ženskou, běže] za tím zajícem. Ta dcera šla zrovna do kanceláře, za ní se hned zběhli, povídali, co tam ta ženská chce. Pari vrchní povídal: »Já sem si pro ni skázal, aby drobet přišla, aby nešla bez šatu ani oblečena, aby nešla ani se nevezla, tu jí mají, ona nešla, ani se nevezla, tak vidiž, když si tak chytrá tak si tě vemu a přijdu k vám!« Přišel k nim, ptá se, kam si má toho koně přivázat. »Při-vážou si ho, kam chtějí, k zimě nebo k lesu.« Ten nevěděl, co je to a kde je to. Dcera povídá: »Co pak nevědí, co je to, saně, ty ann zima, vůz ze řebřinama, je leto.* »Tak ste chytřejší, nežli sem já,