tak si vás vemu, ale to vám povídám, když já budu mít z někým ňáký soudy, nelezte mě do nich, nebo by sem vás dal hned pryč«. Dali se vokopulírovat a ona byla paní vrehňová.

U zlatý husy se sešlo moc formanů, jeden měl dva valachy a jeden měl březí kobylu, na večer měla hříbě, to hříbě si vlezlo za ty valaši. Sedlák ráno přijde, ten, co mu ty valaši patřili, viděl, že tam má hříbě, byl hned rád; druhej přijde, co ta kobyla mu patřila, ten mu to hnědi začne povídat, že jeho valach měl hříbě, ten se hned úlek, že to není pravda, že jeho valach měl hříbě, to že měla jeho kobyla hříbě, a hned šli na kancelář panu vrchnímu. Ten co měl ty dva valachy, dal panu vrchnímu deset zlatých, aby mu pomohl, aby to hříbě dostal. Pan vrchní se jich hned ptal, kdo tam byl napřed. Ten, co mu ta kobyla patřila, povídal, že on tam by] napřed. »Proč ste si ho nevzal hned, když ste tam byl napřed.« »I ne, já sem se zapoměl, já tam přišel, on už tam Jirka byl.« »Ne, ne už ste chybil, tu tomu patří to hříbě.« Tak šli už pryč. Paní vrehňová je potká na schodech, ptá se toho, proč je tak smutný. »Má kobyla měla hříbě a on tuhle povídá, že jeho valach měl to hříbě.« Paní vrehňová povídá: »Přijte sem, tuhle je rybník a tuhle máte volši,« povídá tomu, co měl ty valachy. » Vidíte na tej volši je kapr.« »To nemůže bejt.« »Je, vidíte ho tam.« »To nemůže bejt, já sem to ještě nikda neslyšel, aby na stromu byla ryba.« »Je, tak vidíte, jak na strom nemůže bejt ryba, tak nemůže mít valach hříbě.« Jen aby dal to hříbě tej kobyle, tak si šel zas zas pro tu desítku, že to jeho paní tak usoudila, že patří to hříbě tej kobyle.

Pán mu tu desítku musel dát a šel: »Ženo, já sem ti povídal, jak mě budeš do soudů lézt, tak že musíš pryc.« »Prosím tě, jen mně tu nech přes oběd.« »I jo to, co máš nejraěi, to si vem, ty si pravda neměla nic, když jsem si tě vzal.« Jak se naobědvala, dala tomu jejímu muži schloftrunk a vzala si ten nejpěknější kočár a jela pryč, toho pána si vzala do náručí, dala ho taky do kočáru, jela do tý svojí chaloupky. Ustlala slámy na zem, položila ho na ni. Když se probudil, ptal se jí, kde je. »U mně, diť si mně povídal, co je mého nejmilejšího, aby sem si vzala, ty si ten nejmilejší, tak sem si tě vzala.« »Vidiž, já sem studírovanej, ale ty si ještě přes mně.« Vzal si ji zas a esli sou živý, mají se dobře. Konec a dbst. (Vyprávěl Josef Hlaváček v Jickovicícb 1878).

Byl jeden kupec a byl velkej boháč, ale přišel pankrot a měl už jen jeden dvůr, 2 krávy už jen choval a měl 3 dcery, jedna byla ale krásná, druhý 2 nestály za moc. Tak ten kupec povídal jednoho