mu, a řekl mu: »Jestli pak mně tu tvou krásnou dceru dáš.« Tak mu přislíbil, že dá. »Tak zejtra půjdeš domu, já ti dám koníčka a na něho truhličku a klíček. Až přijdeš domu, tak jí to odevzdáš.« V tej truhlice bylo všeho na tucty pro ni obleku. Ráno když byl den, koníček byl už pripravenej a on si sed na něj a jel, tak když přijel domu, tak tej krásnej přivěs kytku a tu truhličku jí odevzdal a povídal jí: »Připrav se na cestu, já sem tě zadal jednomu drakovi,* a ona povídala: »Pantáto, co pak myslili, že mne takovému příteli zadali, kam pak dali rozum.« Ona na žádnej spůsob nechtěla ject. Tak ten koníček řval, až myslili, že ten. celej dvůr padne. A ten koníček se navrátil domu zas, ona nejela s ním, a když přijel domu bez ní, tak ten idrak mu povídal: »Zejtra tam pudeš zas a nechoď mne domu bez ní. fivi tak dlouho, až celej dvůr padne.« Tak když tam přijel a tak řval, tak krásná se rozmyslila a dala se s nim na cestu přece. A když tam přijela, žádného tam neviděla ani neslyšela, šla do pokoje, posadila se. Byl ji dlouhej čas, vyšla si do síně a tam odtuidi viděla tu krásnou zahradu. Zvihla se a šla do ni a procházela se tam. Když přišla k tomu jabloni, viděla tam toho draka ležet, a on tak hrozně na ni oči vyvaloval, kterak se shejbla. On povídal, má-li nůž, aby mu kůži nařízla. Tak jak mu tu kůži nařízla, hned se ta kůže z něho sloupla a on stál před ní, krásnej princ, hned ji vzal za ruku, ved jí nahoru do pokoje. Tak ten zámek celej byl vo s ví cene j, jak by byl ze samého zlata, tam byly takový města zavinšovany a vojska v nich a ten princ povstal, tak všechno to zase bylo, tak jako před tím to bej-valo. A potom psala pro svého pantátu a vzali ho k sobě, a tu domácí mohovitost nechali těm 2 dcerám a ten princ si ji vzal a všechno okolní panstvo k svatbě sezvali. Konec. Vyprávěla v- Před-bořicích J. Podlisková r. 1886.

K jednomu králi přišla čarodějnice a žádala ho, aby jí dovolil v jeho lesích v ůákýin příhodným místě příbytek, že ona královi ani jeho poddanejm na žádnou škodu nebude, nýbrž k dobrému bude, že ona s dcerou Lidou dobře že umí, výborný masti, oleje zdravý, vodičky, the, všelijaký prášky, zkrátka, že všech léků nadělá. Králi se to líbilo, dal tomu svý povolení a vykázal jí v jednom lese příhodné místo k stavení hradu. Byla tě to velmi vysoká skála, okolo té skály daleko se táhly krásný lesy, byly na všechno bohatí dost, jak na dříví krásný, tak na zvěř výbornou, tak na byliny užiteční, tak že to místo bylo pro ni velmi pohodlné. Tak ta jistá čarodejnice tehdy pozvala krále a jeho dvořany, aby se