šli podívat, kterak btťdte její hrad stavět. Tak tehdy vsedali do vozu a král taky se tam nechal vest po královsku a když přijeli k tej skále a všichni z vozu stoupili a král taky. Tak ta čarodějnice měla hůlku, kterou se podpírala, ta byla duta a nahoře ten knoflík se rozšrouboval a tam byl v tej hůlce prut čarodejnej, ten vyndala a mrštila s nim o skálu a hnedí na tej skále stál hrad. •

A tu se ponejprv dala znát ve svým umění. Tak hned král. dal tomu hradu jméno: Samorostlej hrad. Tu je hned vedla ta čarodějka do toho hradu a okazovala jim všechny pokoje a všechny přípravy k jejímu umění. Pak se s ní všichni rozloučili a odjeli od ní pryč.

Ona ale s její dcerou hledali všelijaký byliny, s kterých připravovaly léky, po lese a po lukách, neboť okolo toho lesa byly. překrásný lučiny. Ten král měl mezi svýma myslivcema jednoho myslivce, který nedaleko od toho lesa asi 1 hodinu cesty měl svou myslivnu, byltě to švarný chlapík a ještě neženatý, tak často chodíval do toho lesa, kde byl ten, Samorostlej hrad, zvěř honit. A tý čarodějnice dcera větším dílem sama chodívala byliny hledat po lese a po lukách a byla velmi sličná a matka její, ta zase doma z těch bylin léky připravovala. Tak se ten myslivec s tou čarodějnice dcerou velmi často scházel a často spolu v chládku poseděli a spolu pohovořili a při tom si taky lásku a věrnost přislíbili: Toho myslivce král velice miloval, neboť uměl zvěř dobře honit a nebál se toho nejlítějšího zvířete, skolil ho lehce a proto ho král miloval.

Když nejakej čas ta známost mezi nima trvala, matka, jakožto učená a skúsená lekárka brzy poznala lásku u své dcery. Hned se jí přísně vyptávala. Po dlouhým vyptáváním se jí přiznala, že miluje sličnýho královskýho myslivce, který od jejich hradu asi hodinu cesty má myslivnu v lese, okolo jejího hradu tak často zvěř honí a že1 je královo miláčkem. »Dobře«, pravila matka, »jak já ho ty královy lásky zbavím.« Dcera ale padla matce k nohám a prosila jí,í aby toho nečinila, jestli skazí jeho, že skazí svou dceru. Taky matka ale na to nedbala nic a hned se vydala na cestu ke královi a myslela sobě, že král ji více miluje a přeje, nežli jednoho myslivce. Však se ale zmejlela.

Když přišla ke královi a tu celou příhodu mu vypravila a žádala krále, aby toho myslivce potrestal a propustil ho, ze služby za jeho zlej ouôinek. Král jí na to odpověděl :»Toho myslivce od sebe nedám, proto že ho mám rád, vždyť si ty mně slíbila, že ty budeš mým poddaným dobře činit a tak najednou si se ukázala tak mstitelná, nejen nad mým poddaným, ale i nad svým králem a i taky nad svým dítětem, a protož pravím tobě, nežádej na mně nemožný věci, abych já se zbavil mýho nejmilejšího myslivce a kdo jemu ublíží, jakoby mně samýmu ublížil, tak prokaž tu dobro-